Divoženka Rebekka Karijord přivezla do Prahy hory a moře
Jestli někdy budete plánovat výlet do Norska, pusťte si předem desky zpěvačky Rebekky Karijord. Ať víte, do čeho jdete. Její písničky totiž umí být melancholické a tiché jako voda i dramatické a energické jako hory. A sama Rebekka? Na koncertě v pražském klubu Roxy se představila jako milá divoženka, jíž mezinárodní úspěch vyvolaný skladbou Wear It Like a Crown ještě pořád úplně nedochází.
Muzikantů, kteří tvrdí, že jejich hudbu ovlivnilo místo, kde vyrostli, je nespočet. Málokomu to ale uvěříte tak, jako ). Nečekaný hit, který pak zdobil nejednu facebookovou zeď.
Poslechněte si Rebekku v Youradiu
Včera se Rebekka i se svými třemi mužskými spoluhráči představila v pražském klubu Roxy. Do Prahy kromě nich a rozbité dodávky ("strašně jsem si přála, ať sem dojedeme, protože jsem tu ještě nikdy nebyla. Miluju hraní na místech, kde to neznám") přivezla i v Praze zakoupení antikvariátní buben a novou desku We Became Ourselves. Na ní si vyjasňuje vztahy s muži, kteří ji odmalička (ne)obklopovali; od bratrů přes otce až po milence. "Štve mě, že se neustále řeší ženské a mužské role. Pojďme se na ně vykašlat a dívat se na sebe prostě jen jako na lidi," poznamenala během koncertu.
Jak si pomyslela, tak zazpívala. V písničce Oh Brother poutavě vyprávěla, že kdyby měla syna, naučila by ho, aby se nebál plakat. Tak jako se emoce nebáli projevit její spoluhráči, chtělo by se dodat. Jeden koncert odehrál v ponožkách, druhý se neostýchal zpívat tak vysoko, jak to umí jen ženy, a nepokrytě si to užíval, další zase bez problémů převezal úlohu "medvěda". Dokonalá rovnováha jedné dlouhovlasé ženy s uhrančivým hlasem, která se nebojí natáhnout svůj hábit na věšák ve stylu morany a poskakovat po pódiu v průhledných šatech jako divoženka. Co na tom, že při tom musí řešit prekérní situaci s nefunkčním mikrofonem nebo odposlechy. Severské víly, zdá se, zvládnou všechno.
Svou přírodní energii Rebekka ale dávkovala. Živočišné skladby Giant nebo Save Yourself, v nichž důmyslně vystavěnou harmonii narušují animální výkřiky, střídala mile rozpustilá Multicolored Hummingbird anebo zmíněný melancholický hit Wear It Like a Crown, který v Roxy ozvlášnily syrové přitlumené bicí; při téhle písničce zaplněný klub ani nedutal. Naopak unést se – tak, až z toho byla zpěvačka viditelně naměkko – se nechal v druhé polovině koncertu, kdy kromě Rebečina syntezátoru zněly z pódia jen dvoje bicí a basa. Jak báječně by se tahle hudba hodila třeba do Pána prstenů!
Když pak na závěr přecházela Rebečina muzika z klidného šepotu do zvukových gejzírů, bylo jasné, že hory a vody severního Norska, o nichž zpěvačka i během koncertu jako o obrovské inspiraci, nejsou jenom póza. Rebekka děvčátko z hor. Jestli se někdy vypravíte na výlet na sever, pusťte si před tím desky téhle hudebnice. Ať víte, do čeho jdete.
Rebekka Karijord
Support: James Harries, Simon Stalhamre
Praha, Roxy, 21. 5. 2013
