Die Happy jsou zábavní i ve večerních šatech
Die Happy se v Česku během roku a půl, který uběhl od porotcování frontmanky Marty Jandové v SuperStar, dostatečně oťukali; jinak by si sotva troufli uspořádat tu akustický koncert. V klubu Retro Praha završili dvoutýdenní akustické putování „domovským“ Německem a před tuzemským publikem zahráli precizně, ale s přehledem a vtipem.
V Die Happy byla vždycky na prvním místě energie. Marta Jandová poskakující po pódiu jako vysokohorský kamzík, odpíchnutý rock a příjemně riffující elektrická kytara; nic z toho se ale v Retru nekonalo.
Klidnější průběh večera už předem naznačovaly tři obří, decentně svítící pokojové lampy v roli kulis a předskakující folkový písničkář Greg Holden. Netradiční atmosféru pak během setu Die Happy podkreslovaly perkuse, klávesy či kontrabas a didgeridoo.
Od jazzu až k folku
Die Happy se vypojením nástrojů z elektřiny proměnili ve zcela jinou kapelu a jejich dvouhodinovka zněla všelijak, jen ne rockově. Celé vystoupení se neslo v jakémsi jazzovém a soulovém nádechu, s nejrůznějšími příměsemi od folku až po náznaky reggae v Goodbye. Vlastně byste ani nepoznali, že tihle klidní a elegantně oblečení muzikanti mají rockerskou duši.
Na Martě, oděné do černých šatů, ale ano. Jindy neposednou zpěvačku jako by pálila židlička pod zadkem. Co chvíli se na ní vrtěla, vstávala a zase usedala. Evidentně měla nutkání doprovodit svůj zpěv pohybem jako obvykle.
Alespoň trochu se odvázala v samém závěru během skladby Supersonic Speed. Byl to ale vlastně jediný svižněji zahraný kousek; celý set měl jinak nádech elegantního večírku, na kterém se dbalo na umění i instrumentální preciznost.
Kromě průřezu vlastní tvorbou si Die Happy na nedělní večer nachystali i povedený cover Destiny’s Child Survivor nebo duet Otázky, který Marta odzpívala s tátou a frontmanem Olympicu Petrem Jandou.
Ach ta Marta…
Ruku v ruce s atmosférou a dokonale sehranou kapelou stály zpěvaččiny komunikační – a samozřejmě pěvecké – schopnosti. Marta s úsměvem povykládala několik veselých historek (neškodilo by, kdyby ubrala na teatrálnosti) a zahrála vcelku vtipnou etudu na téma „rozchod z ženského pohledu“. Z té měly největší prču mladé holky v prvních řadách. V očích se jim odráželo přání „chci být jako Marta“.
Není divu, vždyť Marta měla celý klub na háku už od první skladby, kdy si „nadiktovala“, jak mají fanoušci aplaudovat. Jedné z fanynek se pak za poslušnost odvděčila, když si půjčila její foťák (ty v prvních řadách připomínaly schůzi světlušek) a natočila na něj z pódia krátké video. Snadné a efektivní. Die Happy zkrátka vědí, jak na to.
Die Happy
Support: Greg Holden
Praha, klub Retro, 17. Dubna 2011
