Den zrady: Clooney si hraje s prohnilou Amerikou
George Clooney nezahálí a vedle zajímavých filmových rolí nepřestává rozšiřovat i svou režijní sbírku. Stejně jako jeho předchozí filmy, i Den zrady je filmem angažovaným a dá se říci, že díky prezidentským volbám v USA i hodně aktuálním. Do světa nelítostné politiky se vydal se skvělými herci v čele s Ryanem Goslingem a Philipem Seymourem Hoffmanem.
Originální název filmu Den Zrady, totižThe Ides of March, odkazuje k termínu, kterým staří Římané označovali polovinu měsíce. Zároveň se toto slovní spojení váže ke smrti Julia Césara, který měl padnout rukou svých zrádců právě ve zmiňovanou dobu.
Film George Clooneyho je moderní variací na věčné téma podobných zrad a nožů bodaných do zad, zároveň ale ukazuje, že i když se od dob starého Říma zas tak moc nezměnilo, určité mravní hodnoty se poněkud zrelativizovaly.
Hlavní postavou je tu Stephen Meyers (Ryan Gosling), mladý tiskový mluvčí guvernéra za Pennsylvanii a demokratického kandidáta na prezidentský post Mika Morrise (George Clooney). Stephen se dostal v kariéře dál než většina jeho starších kolegů a přitom se zdá, že je stále věrný svým ideálům a nepodlehl cynismu kolegů. Jak v jedné scéně sám přiznává: opravdu věří, že hájí toho správného a jediného možného kandidáta.
Tato přesvědčení jsou během filmu postupně jemně napadána a my tak sledujeme přerod člověka oddaného ideálu v člověka hnaného vlastními ambicemi. Scénář tento přerod ale chytře zaplétá, takže hlavní postava se nestává jen bezcharakterním a bezpáteřním individuem, ale spíš bojovníkem. 
Po vzoru darwinovského „přežijí jen ti nejsilnější“ se i náš hrdina musí přeorientovat na hru s daleko vyššími sázkami a přizpůsobit se hře kolegů.
Divácké sympatie do jisté míry manipulují i samotné zrazované postavy, které pojem „zrada“ v dnešním kontextu relativizují. Z jejich strany nepřichází logické vyhlašování válek, ale naopak poklidné složení zbraní a poplácání sokových zad, které doprovází slova „třeba někdy zajdem na pivko.“
Co se politické etiky týče, Clooney nepochybně nemá žádné velké ideály; Den zrady se ale zároveň nedá brát ani jako jen namířený ukazováček na prohnilý systém. Pro Clooneyho je politika svět s vlastními pravidly, kde ruka ruku myje a není to a priori špatně – prostě to tak je a nic s tím nenaděláme.
I přes politické téma se nedá říct, že Den zrady není divácký film. Kromě perfektní, přesné režie (Clooney je na režisérské stoličce čím dál jistější) dělá hodně herecký ansámbl, kde si kromě jiného můžeme znovu potvrdit to, že Ryan Gosling je herec, od kterého můžeme čekat ještě velké věci. Stálicí je pak v tomto směru Philip Seymour Hoffman a jeho skvělý vedoucí kampaně Paul Zara. To samé platí i u Paula Giamattiho, jenž ve filmu představuje jeho oponenta (i když lepší je nejspíš označení „kolega“).
Den zrady neukazuje nic, co bychom už dávno nevěděli. Clooneymu se ve Dnu zrady povedlo na konfliktu hodnot a zásad vyvolat něco, co donutí k přemýšlení. Filmů, které dojdou až sem, je žalostně málo, takže jakýkoliv pokus v tomto směru se cení.
Den zrady (The Ides of March)
USA, 2011, 101 min., české titulky
Režie: George Clooney
Hrají: Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, George Clooney, Paul Giamatti, Evan Rachel Wood, Marisa Tomei a další
Premiéra: 9. 2. 2012
