Debbi: Nejlepší brigáda na léto? Přece festivaly!

Studuje druhý ročník gymnázia a na rozhovor dorazila ze školy (na chemii se ještě ani nepodívala). Energická osmnáctiletá Debbi už má skoro řidičák a těší se, až si odpočine od „psycho“ situací v metru. S kapelou se chystá na klubové turné, kde kromě písniček z desky Touch the Sun zazpívá coververze Adele, Robbieho Williamse nebo Amy Winehouse.

Debbi, je půl třetí odpoledne, na rozhovor jsi dorazila ze školy. Máš individuální plán?  
Individuál mít nesmím, protože jsem osoba schopná chodit do hodin, škole by navíc sebrali příspěvky. Spíš mě tolerují, nepotřebuju tolik známek. Ale všechnu látku se naučit musím, to zase jo.    

Co hoří nejvíc?
Asi matika a chemie, na tu jsem se ještě ani nepodívala.

Co berete? Organiku?
(Debbi vytahuje z peněženky tahák od kamarádky a čte): sulfany, siřičitany… Takže spíš anorganickou chemii.

14. října vyrážíte s kapelou na klubové turné. S deskou Touch the Sun, která vyšla v dubnu, jste už ale odjeli řadu koncertů, několik písniček často hrají rádia. Neštvou tě pak některé tvoje skladby, když je slyšíš stále dokola?
Nene. Hlavně mě hrozně baví zpívat je s kapelou. Je to, jako když vidíš znovu a znovu jedno miminko.

Kterou písničku z desky máš nejraději?
Můj favorit je How Can I (

).

Martin Ledvina, producent desky a kapelník, říkal, že pro turné jste si nacvičili ještě několik coververzí. Na Facebooku jsou videa, jak zkoušíte Feel od Robbieho Williamse a Someone Like You od Adele…
…kromě toho budeme hrát ještě Valerii od Amy Winehouse a Don´t Stop Me Now od Queen.

Chystáte už písničky na novou desku?
Nějaké melodie už máme, texty pomalu, ale jistě taky skládáme. Jednu písničku máme hotovou, tu jsme ale spíš nestačili dát na první desku. Hrajeme ji na koncertech, jmenuje se This Is It. Napsala ji Jana Kirschner, je krásná, energická. Desku bychom rádi vydali příští rok na podzim.

Budeš mít na nové desce svoje písničky?
Z mý strany na ní určitě něco bude, ale doufám, že většinu písniček složíme dohromady s kapelou. U nás to bývá tak, že jeden přijde s nápadem na melodii, další k tomu něco přidá, třetího napadnou slova…

Na jaře hráli s bubeníkem Adamem Kollerem, teď jeho post obsadila bubenice Lenka Dundrová. Proč ta výměna?
S Adamem, který hraje i třeba s Anetou Langerovou, jsme se museli rozloučit, protože neměl tolik času, kolik bychom potřebovali. S Lenkou jsme se seznámili přes bubeníka od Marka Ztraceného. Je z konzervatoře, všechno zahraje a je s ní hrozná sranda.

V létě jste hráli na několika festivalech. Jaké jsou tvoje první fesťákové zážitky?
Byl to super pocit, akorát jediný, co mě brutálně, ale brutálně nebavilo, bylo počasí. Zima, pršelo, ale pořád. A vystoupení na Benátské noci nám kvůli počasí úplně zrušili.
Na druhou stranu mě moc mile překvapili lidi na Rock for People, který jsme otevírali. Pršelo, všude bylo bláto, a přesto si nás přišlo poslechnout snad pět tisíc lidí.

Před třemi měsíci jsi natočila klip k písničce La, La, za tu dobu ho vidělo přes tři sta tisíc lidí. To je poměrně dost…
…to je…to je v pohodě (nevěřícně se směje).

V pohodě? Co tím myslíš?
Nic neříkám. Mám z toho fakt radost.

Když ti před rokem a půl zavolal Martin Ledvina a vyzval tě ke spolupráci, dokázala sis představit, že se ti kariéra takhle rozjede?  
Ne. Nééé. Určitě ne. Že můj klip uvidí čtvrt milionu lidí, to mě fakt nenapadlo. Samozřejmě, že ve skrytu doufáte, že se vám bude dařit, ale takhle jsem si to nepředstavovala.

Jak moc se ti změnil život?  
Beru jako naprostý štěstí, že můžu dělat práci, která mě baví. Když se mě před prázdninami ptali, jestli už mám na léto nějakou brigádu, tak jsem se zarazila a řekla, že přeci festivaly, ne?
Jasně, ráda se jedu podívat někam, kam bych se za normálních okolností nedostala, ale upřímně, jsem člověk, který má rád normální život. Stýkám se se stejnými lidmi jako dřív, jen mi přibyli noví kamarádi. Ráda jsem se seznámila třeba S Anetou Langerovou, Markem Ztraceným, Davidem Kollerem – to pro mě byla modla, nebo Martou Jandovou. Ti všichni jsou fajn.

Debbi – Touch the Sun

Začala jsi pomáhat Světlušce, Nadačnímu fondu Českého rozhlasu, který se věnuje nevidomým. Přemluvila tě ke spolupráci patronka Světlušky Aneta Langerová?  
Jo, domluvila jsem se přes Anetu. Proč bych nepomáhala? Ruku mi to neutrhne.  

Zajímala by tě ještě nějaká jiná charita?
Pro zvířátka, pro zvířátka.

Vážně?
No jasně. Ráda bych dělala charitu pro zvířata, ale i pro děti nebo tělesně postižené dospělé. Když vidím, že na ulici někdo prodává magnetku za 45 korun, tak si ji koupím, to přeci není moc peněz. A navíc ten pocit znám ze Světlušky; když chodíte s košíčkem, moc dobře vidíte, jak mají lidi vypočítaný, aby se s vámi nemuseli tváří v tvář setkat.
Nedala bych nic paní, která má na tričku nakreslenou cedulku a před sebou tři plyšáky, ale sbírkám jako UNICEF, květinový nebo srdíčkový den je podle mě dobré přispívat pravidelně.

Debbi – La, La

Jsi docela výrazný typ, poznávají tě lidi na ulici?
Když si dám vlasy do culíku, tak moc ne, ale s rozpuštěnýma jo. Třeba v metru, když jedu do školy nebo ze školy. V metru je to někdy dobrý psycho, studenti se tam shluknou, ukazují si a šeptají a já z toho hloučku slyším jenom svoje jméno. V takových chvílích se dívám jinam a dělám, že je mi to úplně, ale úplně jedno.
Už mám skoro hotovej řidičák, takže se těším, až budu jezdit autem. Neříkám, že nemám ráda lidi; na ulici mi pozornost nevadí, ale v metru jste v uzavřeným prostoru a nemáte kam odejít.

Co dělá Debbi ráda, když nezpívá a neučí se do školy?
Ráda lyžuju. Nemusím nikam do ciziny, ale alespoň třikrát za rok na hory potřebuju. Hrozně ráda se scházím s přáteli, moc ráda si povídám. Taky děsně ráda chodím se psem a jezdím na koni. Se ségrou bychom si jednoho chtěly koupit.