Colours 2014, den 3: Robert Plant strhl návštěvnický rekord
Rekord. Čtyřicet tisíc. Tolik fanoušků dorazilo navzodry horku na festival Colours of Ostrava. A spousta z nich sledovala koncert Roberta Planta. Kromě něj ovšem na akci zahrál i výborný Chet Faker či elekroničtí Darkside a písničkář John Grant. Celý večer ukočili popěvkem "e-o eo, é e-o eo" britší Bastille.
Prvním velkým jménem programu třetího festivalového dne byl Australan Chet Faker, chlápek, který se pohybuje na hranici elektroniky a písničkářství a za syntezátory chvílemi vypadá jako čaroděj v kouzelnické laboratoři. Přestože Faker přijel do Česka poprvé, bylo na zadní stagi mezi ocelovými pilíři, ochozy a konstrukcemi narváno. Milé bylo také to, že nešlo jen o zvědavce a náhodné kolemjdoucí, kteří znají pouze hit Talk Is Cheap, ale o opravdové fanoušky, již rozpoznali i první tóny nesinglových písniček.
Colours 2014, den 1: Jací byli MGMT?
Colours 2014, den 2: Jaká byla Zaz?
Během hodinového setu stihl Faker, jenž střídal klávesy, programování a kytaru, zahrát jedenáct songů z debutové desky Built On Glass i předešlého EP a představil je v sólových úpravách i ve verzích s kapelou. Právě bubeník s kytaristou přinesli do písniček příjemné osvěžení a takovou Cigarettes & Lonelliness dokázali výborně vygradovat. Když zůstal Chet na pódiu sám, písně několikrát ohlodal; při zmiňované Talk Is Cheap hrál jen na klavír a refrén nechal odzpívat diváky. Těšíme se, až Faker přijede do komornějšího klubu.
John Grant: Chlap jak hora a stejný cíťa
Zatímco na hlavním pódiu se chystalo vše potřebné pro vystoupení krále všech hipíků Roberta Planta, na vedlejším svou hru na city rozjel šestačtyřicetiletý Američan John Grant. Chlap jako hora, s hipsterským vousem, žabkami na nohou a AIDS v krvi vydal dvě sólové desky, z nichž spolu s kapelou dávkoval skladby ovlivněné folkem, indierockem, ale i lehkou elektronikou. V kombinaci s pokorným výrazem kluka před maturitní komisí zní jeho skladby o tom, jak je důležité mít se rád se vším všudy, na popovou scénu nezvykle upřímně; vlajkovou lodí téhle emoce je hit GMF s textem „měl bych víc cvičit a neměli by mě přitahovat kluci“.
Za zmínku stojí také to, jak má Grantova kapela na stagi nastavené klávesy; když si k nim zpěvák odskočí od mikrofonu, sedí pak za nimi tváří tvář kolegovi – klávesistovi. Dvojice tak trochu připomíná Tori Amos, která na podobně rozestavená piana hraje sama; každou rukou na jedno.
Robert Plant: Fanoušci vzpomínali na staré časy
Střih. Před hlavní stagí je narváno, dav se táhne až k asfaltové cestě směr východ, plné jsou i přilehlé trávníky. Divácký rekord je tu, několik dívek se baví o tom, že jim nezávisle na sobě přišly SMS od tatínků, kteří svůj životní sen delegovali na dcery: „Doufám, že jsi na Plantovi!“
Robert Plant se na festival vrátil po osmi letech, ovšem do trochu jiného prostředí a s jinou kapelou. Poslední koncert aktuálního turné k podzimní desce The Golden Echo zachycuje hudebníka v rozpoložení silně ovlivněném africkou kulturou, ale jak bylo slyšet například ze skladby Little Maggie, prostor dostává i elektronika. Skupina Sensational Spaceshifters má výhornou rytmiku, již vyzdvihla například v aktuálním singlu Rainbow.
Většina diváků, jejichž pánské části nezvykle prořídly vlasy, dámám zase přibylo přelivů, ale stejně nejvíc čekala na fláky z éry Led Zeppelin a akusticky odehraná Going To California a energická Whole Lotta Love to suverénně největší odezvou jenom potvrdily. Zatímco Robert Plant pěveckou formu ani po tolika letech stále neztratil, zvuk byl navzdory výtečné kapele příliš staromilský a nahrával psychedelii, již „nový Plant“ spíš potlačuje. Vina je ovšem i na straně zvukaře, který během první půlky koncertu nedokázal zdůraznit bicí a dopřával hlavně kytarám.
Darkside: V raketě pomalu do vesmíru
Duo Harrington/Jaar alias Darkside se na festival dostalo na poslední chvíli poté, kdy ředitelka festivalu Zlata Holušová uviděla jejich skvělou show na španělské Primaveře. A po včereším zážitku je třeba jí dát za pravdu a poděkovat, že se americkou dvojici podařilo do Ostravy zabookovat. Byť šlo spíš o záležitost pro trpělivé fajnšmekry: kdo byl v Ostravě o den dříve, ten si připomněl TrentemØller, kdo byl v Ostravě loni, možná vzpomněl na The xx, a kdo přišel na koncert z Roberta Planta, tomu naskočily odkazy na artrock – Pink Floyd i devadesátkové evergreeny Ricka Astleyho či Chrise Rea – který Darkside do své elektroniky mixují. Darkside jsou ale daleko minimalističtější než všichi jmenovaní a sází pouze na zadní osvětlení podpořené silnými kouřovými clonami; jestlipak sami viděli na nástroje? Kouřový vizuál i zvuk, který proplouval z jednoho reporduktoru do druhého tak, že se hudebníci zdáli být oddělení, přesto ale v jedné raketě mířili vysoko nad zem, každopádně dodával spoustu prostoru k představivosti. A že by ji ti, co na koncertě vydrželi do konce, měli slabou, se podle tance říct nedá.
Bastille: Lepší než v Praze
Večer uzavírali britší indiepopaři Bastille. Dorazilo na ně samozřejmě zcela jiné publikum než na Roberta Planta, zvukař si se setem poradil obstojněji a i velké pódium kapele sedlo; hudebníci si zkrátka v Ostravě vylepšili reputaci po nepovedeném koncertě v pražském SaSaZu (koukněte na fotoreport). Výhrada tak nyní nesměřuje směrem ke skupině, ale spíše pořadatelům, kteří s jejich zařazením po interpretech Robert Plant a Darkside totálně ulítli. Argumentem může být zmíněná odlišná cílová skupina, přesto by jejich posunutí do odpoledních hodin, kdy by zřejmě volně přešli i diváci z Cheta Fakera, mělo větší smysl.
Colours of Ostrava, den třetí
19. července 2014
Hlavní hvězdy: Robert Plant, Bastille, Darkside
