Co všechno mají O5&Radeček na svědomí
Skupina O5&Radeček přichází se čtvrtou řadovou deskou Máš mě na svědomí. Pravověrní fanoušci šumperské kapely si budou jistě pochvalovat „jednoduché zpěvné písničky s texty, kterým je rozumět“. Nezaujatému posluchači se ovšem dostane do ruky jen banální a absolutně zbytečná pop-rocková nahrávka.
K desce Máš mě na svědomí je třeba přistupovat s vědomím, že O5&Radeček nikdy nepatřili k nějaké avantgardě. Ani to ovšem není důvod, aby z nahrávky čišela takřka od první do poslední minuty absolutní 
prázdnota. Hudební, textová i aranžérská.
Většina skladeb vznikla podle jednoduchého mustru: postavíme to na akustické kytaře a brnkajícím piánu. Moc akordů tam nedáme, ať si to může každý u táboráku brnkat i potmě. U cajdáků hlavně nesmíme zapomenout nějaké ty smyčce do refrénu; pokud jde o odpíchnutější kousek, sem tam přitvrdíme kytary, ale ne moc, aby na nás rádioví dramaturgové – až budou vybírat ten správný song pro sekretářky, co při lakování nehtů načerveno sní svůj sen o vysokém manažerovi ze šestého patra – nezatratili.
Přesto se jako zázrakem podařilo Radečkům vytvořit snesitelný kousek. Čestnou funkci jednookého krále mezi slepými zaujímá na desce song Do peřejí. (Čert vezmi, že inspirace u Coldplay je nebezpečně blízko hranice, které se říká plagiát.)
Neštěstí jménem texty
Absolutní tragédií jsou pak texty. Nikdo pochopitelně neočekává u kapely typu O5&Radeček hluboká moudra, ostatně problematiku mezilidských vztahů lze opravdu rozdělit do tří šuplíků, jak činí Radečci (jsme spolu a je nám dobře v těch rychlejších kouscích, už spolu nejsme v baladách, jsme spolu a není nám dobře v obojím). Jenže takhle zoufalé rýmy (máš/dáš, pít/být, hrát/rád, kýč/pryč) bych očekával od žáka osmé třídy, co chce Blaženě z vedlejší ulice zkusit dát pusu za transformátorovou stanicí, ne od radiové kapely. 
Závěr titulní skladby desky, kde se donekonečna opakuje text máš mě na svědomí/ jsi lhář/ co mě zabil slovy, pak doopravdy slovy zabíjí. A má na svědomí bezesnou noc nejednoho hudebního recenzenta.
Ještě horší to ale je, když se kapela začne vyjadřovat k zásadním problémům (pokusy o humor nechávám pro jistotu zcela stranou). V písni Zprávy v novinách, hudebně snad ještě akceptovatelné baladě ve stylu U2, se frontman vyzpívává ze své existenciální úzkosti v dnešním turbulentním světě; je to ale patetické a nablblé jako kolumbijská telenovela.
Texty přitom nezachrání ani autor-externista. Adam Suchý je v propagačních materiálech zmíněn jako textař Karla Gotta, jeho text Házím vás lvům ale působí spíš jako nepříliš zdařená etuda na téma „kolik dlouhých samohlásek je možné nacpat do jedné písně“.
Poslechněte si Máš mě na svědomí
Ironií desky pak je, že nejlepší skladbou (kromě již zmíněné Do peřejí) je třičtvrtěminutová bluesová písnička Velkej Charlie, již kapela nejspíš zamýšlela jen jako legrácku.
O5&Radeček – Máš mě na svědomí
Stopáž: 45:37
Skladby: Zůstaň, Veselé klobouky, Máš mě na svědomí, Dál v tom lítám, Když hodně je málo, Zprávy v novinách, Malíř, Velkej Charlie, Do peřejí, Dopadá, Prázdný láhve, Hej Jude, DJ Joe, Házím vás lvům, Zelí
Host – vokál: Klára Vytisková