Clooneyho Památkáři se špičkují víc než Rychlé šípy
Jediná funkce, kterou George Clooney při přípravě filmu Památkář nezastal, je snad jen catering. Sám si Památkáře napsal, zprodukoval, zrežíroval a dokonce se obsadil do hlavní role. Historický snímek podle pravdivého příběhu ale každý bez remcání nestráví. Clooney ho totiž vypráví "postaru".
Památkáři jsou jedním z těch filmů, ve kterém ušlechtilí Američané zastávají všechny správné hodnoty, Rusové se zavilým výrazem prospěchářsky drancují a Němci… jsou prostě staří dobří nacističtí Němci bez emocí. Zavedenými stereotypy se to v Památkářích hemží ostošest, a pokud vám podobné filmy hýbají žlučí, měl by to být pro vás výstražný praporek.
Příběh za Památkáři je ovšem fascinující, o to víc, že se jedná víceméně o neznámou kapitolu z dějin 2. světové války. Německo má na kahánku a jeho vojska se stahují napříč Evropou. Hitler vydal tzv. Nerův dekret, který v případě porážky Německa nebo smrti vůdce nařizuje po cestě zničení všeho, co by se Spojencům mohlo hodit, včetně kulturního dědictví. Americká armáda proto povolá do svých řad zvláštní skupinu lidí – umělecké kurátory, historiky i ředitele muzeí, kteří společně utvoří jednotku tzv. Monuments Men. Jejich cíl? Záchrana uměleckých děl ze spárů Němců prchajících Evropou a ochrana významných kulturních památek před bombardováním.
Scénář si dovoluje jistou dávku autorské licence, jelikož Nerův dekret ve skutečnosti nikdy fakticky v platnost nevešel. Hitler příkaz sice skutečně vydal, ale Albert Speer, tehdejší ministr zbrojního průmyslu, sám občanským povoláním architekt, se jej rozhodl ve světle nevyhnutelného konce říše neuposlechnout a za Hitlerovými zády generály instruoval, aby rozkaz ignorovali.
Podobných zjednodušení je ve filmu víc, ale je na první pohled zřejmé, že George Clooney se nesnaží o věrné zobrazení historie. Místo toho si libuje v klasickém filmovém vyprávění, které nikam nespěchá. Nedělá mu problém rozštěpit jádro skupiny do několika dějových linek a věnovat se každé zvlášť, aniž by se bůhvíjak vzájemně ovlivňovaly. Vychází mu to, protože má oporu ve skvělých hercích, jejichž naturel překlene i dějově řidší pasáže. Ostatně, když máte ansámbl složený z herců typu Matta Damona, Bill Murrayho, John Goodmana nebo Cate Blanchett, máte napůl vyhráno ještě před první klapkou.
Tento způsob staromileckého, poctivého vyprávění může působit na dnešní poměry trochu přežitě. Postavy se tu elegantně špičkují, vyměňují si jeden bonmot za druhým a poplácávají se po ramenou takovým způsobem, že i hoši z Rychlých šípů by se červenali studem. Odvyprávět Památkáře postaru je ale jasný Clooneyho záměr, který režisér těm, co by snad byli ještě na vážkách, stvrdí v závěru retro titulky, v nichž se herci na způsob „děkovačky“ krátce „ukloní“ záběry z filmu vedle svých jmen.
Ze stejného důvodu je tu máme větší než malé množství patosu, jež bude dávat smysl jedině v případě, když se podvolíte zmíněné retro náladě. V opačném případě vás budou za uši tahat sáhodlouhé proslovy skrývající hluboké pravdy o podstatě umění a jeho smyslu pro člověka, jakož i heroické, obětavé činy ve jménu „většího dobra“.
Památkáři rozhodně nejsou špatný film, ale sednou asi jen lidem s dostatečně vysokou mírou tolerance vůči nahraným emocím. Ti méně benevolentní diváci možná uvidí zas jen americkou plakátovou propagandu.
Památkáři
USA/Dobrodružný/119 min.
Režie: George Clooney
Hrají: Matt Damon, George Clooney, Cate Blanchett, Bill Murray, John Goodman a další
Premiéra v ČR: 27. února 2014
