Clash jako věž

Dnes poprvé představujeme na stránkách Koule.cz novou pondělní rubriku iPop. Je dítětem baskytaristy hanspaulské skupiny Tata bojs (a mistra her se slovy) Mardoši. Jakou hudbu má rád? Jaké souvislosti ho napadají? Jak vidí retro i future hudební scénu? Na všechny otázky postupně odpoví.

První článek pro Koule.cz. Co teď? Co napsat? Mám pocit, že by to mělo být něco slavnostního, něco úvodního a samozřejmě původního. Já ale moc slavnostní být neumím. Udělám to jednoduše. Jsem založením diskofil, sbírám svá oblíbená alba a řadím je do poliček. Takže nejlepším tématem pro první článek bude můj první kotouč – tedy má první deska.
Jak to ale uchopit? Mám počítat první vinyl, i když to byl jen singl? Nebo první LP? Či první kazetu, první devadesátku, kterou jsem si v osmdesátkách nahrál? První CD? Nebo až první CD, které jsem si koupil za vlastní peníze?

Nadchnut pro Combat Rock
Udělám to jednoduše: první deska je prostě první deska, která mě absolutně dostala a díky níž jsem se pro hudbu nadchl. A tou byl Combat Rock, který si rodiče v roce 1982 přivezli z Polska. Byla to žhavá novinka, poslední (a jak se bohužel časem ukázalo, opravdu poslední, nepočítáme-li Cut The Crap v obměněné sestavě) deska kapely The Clash.
Byl jsem z ní úplně u vytržení. Zvlášť první tři písničky mi způsobovaly návaly euforie: Know Your Rights, Car Jamming a Should I Stay Or Should I Go. Nechápal jsem, jak tak skvělou hudbu mohou hrát jen čtyři lidé – tedy ti, co byli na obalu. O tom, že se dá nahrávat více nástrojů po stopách nebo že na deskách mohou hrát hostující muzikanti, kteří zpravidla na obalu vidět nejsou, jsem samozřejmě tenkrát příliš páry neměl. Několik týdnů jsem ve třídě o desce nadšeně básnil Bublajsovi. Znal ji nazpaměť z mého vyprávění ještě dřív, než ji poprvé uslyšel. A pak to přišlo. Leden 1983, mé deváté narozeniny, Bublajs a Kaliméro u nás v obýváku a Combat Rock naplno! A zpátky už to nešlo.

Takhle zní punková klasika Shoud I Stay Or Shoud I Go živě

První deska nestárne. Pořád si myslím, že je skvělá. Jasně, že už nedokážu klinicky odstranit vzpomínky a vypreparovat hudbu samotnou. Na to je ta deska příliš zažraná. Další alba se pak začala nabalovat a sbírka rozrůstat. Ale Clash mou věž nikdy zcela neopustili. Paradoxně jen pár měsíců po mých devátých narozeninách se původní sestava The Clash rozpadla. V našem obýváku se ale nerozpadli nikdy. Bublajs a Kaliméro vám to dosvědčí.

mardosha@noise.cz
http://www.myspace.com/mardosha