Cirkusáci Pattinson a Waltz ozdobili Vodu pro slony
Ne, nejde o dokumentární film z cyklu National Geographic. I když jeho název není z propagačního hlediska příliš šťastný, skrývá se za ním nenápadný, stylový romantický příběh z cirkusového prostředí 30. let. Před kamerou se tu sešli Robert Pattinson, Christoph Waltz a Reese Witherspoon; slovo "nenápadný" tedy možná raději bereme zpět.
Jacob Jankowski (Robert Pattinson) měl život nalajnovaný. Od kariéry veterináře s diplomem ho dělila závěrečná zkouška, když přišla tragická zpráva o autonehodě rodičů. Z nadějného doktora se rázem stal sirotek bez domova.
Osud ho zavál do vlaku cirkusu Benzini, vedeného násilnickým principálem (Christoph Waltz), kde si postupem času našel 
cestu jak k majiteli podniku, tak k jeho krásné ženě Marlene (Reese Witherspoon).
Než se ale dostaneme k Pattinsonově mladé tváři lamače dívčích srdcí a k cirkusovému pozlátku 30. let minulého století, začneme u starce, bloumajícího v současnosti u moderního cirkusu.
Majitel cirkusu pozve Jacoba do kanceláře a nalije mu skleničku. V tomto momentě vám budou jasné minimálně dvě věci:
1) děda je starší verze Pattinsona, jež bude vzpomínat na svůj život u cirkusu
2) co nevidět přijde jeden z nejvíce zneužívaných prostředků vzpomínacích filmů, tedy pomalý nájezd na zadumanou postavu, která začíná vyprávět svůj životní příběh. Fungovalo to v Titanicu, Forrestu Gumpovi i v Zachraňte vojína Ryana, tak proč ne tady?
Voda pro slony
Rozvržením milostného trojúhelníku, silnými emocemi a částečně i kostýmy a stylizací připomíná Voda pro slony film Moulin Rouge. Prostředí cirkusu tu hraje významnou roli, a kamera si toho je vědoma.
Po režijní stránce se ale Francis Lawrence nepouští do žádných větších akcí. S formou neexperimentuje a místo toho se podřizuje příběhu. Soudě podle filmografie, kterou má na svém kontě (klipy pro Green Day, 
Britney Spears nebo filmy Constantine, Já, legenda), to není jen výmluva filmaře, jenž na to nemá, ale opravdová pokora k látce.
Je to dobré. I s Pattinsonem
Nikdy bych si nemyslel, že v souvislosti s Robertem Pattinsonem budu psát o filmu jako o "hereckém", ale Voda pro slony stojí a padá na ústřední trojici. S Pattinsonem by člověk řekl, že padá, faktem ale je, že Robertovi odložení "stmívacího" netopýřího chrupu a odstranění nánosů bledého make-upu prospělo. Konečně má co hrát a docela si to užívá.
Sledovat na plátně Christopha Waltze je čistá radost. Asi v každé jeho roli uvidíme kousek Landy z Hanebných panchartů, ale i tady, ať už jeho postavu nenávidíte sebevíc, si přejete, aby na plátně zůstal co nejdéle. Role despotů jsou vděčné a Waltz je umí podat tak, že nemáte nikdy dost.
Za nejkratší konec provazu tak tahá ve výsledku Reese Witherspoon, která v takto nastaveném trojúhelníku nemá moc co hrát.
I když si sladkobolnou romanci asi spíš užijete, s dvouhodinovou stopáží se film v polovině trochu vleče. Voda pro slony se ale jinak vcelku vydařila; je to snímek sympaticky staromilský, plný zadržovaných i vyřčených emocí i kvalitních hereckých výkonů.
Že se v něm něco podařilo jsem si uvědomil v momentě, kdy jsem zjistil, že ve finále s napětím sleduji, jak to celé dopadne, i když to vlastně od začátku dávno vím.
Voda pro slony (Water For Elephants)
Režie: Francis Lawrence
České titulky, 121 minut
Hrají: Robert Pattinson, Christoph Waltz, Reese Witherspoon, Paul Schneider, Hal Holbrook
Premiéra: 12. května 2011