Chinaski na nic nečekali a opět rozezpívali Prahu

Pražský koncert kapely Chinaski měl být posledním z celého turné k nové desce Není na co čekat, ovšem zpřetrhané kolenní vazy frontmana Michala Malátného tomu chtěly jinak. Přesto, že finiš šňůry tak uvidí Pardubice, ukázali čerství čtyřicátníci Praze světovou multimediální show, která kontrastovala se starými peckami.

Před holešovickou Tesla arenou se už hodiny před začátkem koncertu Chinaski tvořily desítky metrů dlouhé fronty, fanoušci se na kapelu po třech letech od posledního velkého turné evidentně velmi těšili. Kolem sedmé byla hala téměř plná a na pódiu předskakovali Eddie Stoilow. Projev skupiny mě příjemně rozehřál a zaujal natolik, že si na jejich hudbu ještě milerád posvítím. A o to jde u předskokanů především.

Krátce před půl devátou spadla opona a za pódiem se objevilo to, o čem se v souvislosti s Chinaski dlouho mluvilo; speciální scéna, již pro kapelu na míru připravil americký pódiový odborník Simon Sidi (Depeche Mode, Pink). Nad pódiem viselo sedm projekčních stěn, centrální velká a kolem šest malých. Společně s videem přicházejících zkrvavených barbín, jednotícího prvku bookletu aktuální desky Není na co čekat, se halou rozezněla westernová hudba a napjatí diváci očekávali příchod kapely. Celý průvod vedl Michal Malátný, který energicky přihopsal o berli.

Skvělá světla, horší obraz
Spolu s prvním songem Hádalo se z nové desky se na všech sedmi obrazovkách spustila multimediální show. Na jednotlivých tabulích se střídaly záběry zmiňovaných barbín s tematickými obrázky i živými prostřihy koncertu. Perličkou pak byla přenosná kamera, kterou si Malátný během vystoupení připnul na mikrofon a poskytl divákům bezprostřední pohled na svou rozjařenou tvář. Škoda, že se živé prostřihy zpožďovaly, a i přesto, že pořadatelé tuhle chybu během večera částečně odstranili, rušila. Chválíme naopak celkovou barevnost koncertu, hlavně pak práci se světly, která správně gradovala atmosféru a napravovala nepříjemné pocity z opožděného obrazu.

Největším trhákem Sidiho aranže měly být prostory pro fanoušky přímo uprostřed pódia, ovšem z pohledu běžných diváků nebyl vidět. Pódium zkrátka vypadalo úplně stejně jako na každém jiném koncertě. Finesu si publikum užilo až ve chvíli, kdy Malátný k sobě přizval ty, kteří stáli nejblíž stage. Fanoušci vyběhli nahoru poměrně lehce a za doprovodu skladby Můj svět vedle muzikantů poskakovali a mávali tak, že celá scéna vypadala jako z mírotvorného klipu Michaela Jacksona.

Můj svět a fanoušci

Dojemná Šatna
Během téměř dvouhodinového vystoupení nabídli Chinaski průřez všeho důležitého, co během kariéry vyprodukovali. Kromě písniček z nového alba předvedli i exkurs do rané tvorby a dali Vo co de nebo Moc toho nevím. Nechyběly samozřejmě ani klasické rádiové šlágry jako Basama fousama, 1970, 1. signální nebo Vedoucí.
Mezi vrcholy koncertu určitě patřila akustická pasáž s tklivou, patnáct let starou písničkou Sen a hlavně s novou Šatnou, která v druhém plánu odkazuje na zemřelého bubeníka Pavla Grohmana a již kapela odehrála téměř v úplné tmě. Dalším překvapením byla skladba Digitálně z nové desky, která zněla naživo velmi dobře. Pochvalu zaslouží zejména bubeník Ota Petřina aka Marpo, který svou rapovou pasáž vystřihl na výbornou. Na bicí pak – do půli těla svlečený a v kulichu – předvedl úchvatný, energický set, zatímco zbytek kapely se převlékal do potetovaných oblečků na píseň Kérka.

Šatna live

Koncert vyvrcholil přídavkem rádiového Tabáčku, zrychlenou verzí Kláry a již tradiční Vinárnou u Valdštejna. Celá hala se naplno oddala „kurvě zkurvené“ a krátce po jedenácté se šlo domů. Doufejme, že Chinaski ve stejně dobré formě uvidíme na pódiích dřív než za tři roky. Protože, opravdu, není na co čekat.

T-Music Chinaski Tour 2010
14. října 2010, Praha, Tesla Arena
Předkapela: Eddie Stoilow