Chceme hrát mezi breakbeatem a cimbálovkou, říká Filip Horáček z Prohrála v kartách

zobrazit fotogalerii

Po více než rok a půl trvající anabázi s nahráváním vydala pražská skupina Prohrála v kartách svoje třetí album. Deska KanibaLOVE je plná pop-rockových písniček s chytrými texty frontmana Filipa Horáčka. Právě s ním si Koule.cz povídala o problémech při nahrávání, krizi současného vydavatelského průmyslu i o dnešním křtu.

Kapela Prohrála v kartách je nejsilnější na koncertech, ale ve studiu naživo se vám podařilo nahrávat teprve třetí desku. Proč?
U první desky jsme ve studiu moc nevěděli, co se děje. U druhé jsme se o snažili o živé nahrávání, ale šlo točit dohromady jenom basu s bicími. Ne každé studio totiž umožňuje to, co mají v dejvickém Faustu, kde jsme točili poslední desku. Tam měl každý z nás vlastní místnost a přitom jsme hráli dohromady.

Během natáčení měl velké zdravotní problémy kytarista Márfi. Co se přesně stalo?
Základy byly natočené, zbývalo dohrát nějaké kytary. Asi po čtyřech koncertech šňůry s Horkýže Slíže najednou volá Márfiho holka, že je na JIPce, protože mu praskla plíce! Vůbec jsem nevěděl, že je něco takového možné; prý se to může stát mladým hubeným kuřákům… Ale Márfi už je v pořádku.

Vy sám jste nikdy neměl zdravotní problémy, myslím s hlasivkami? Připadá mi, že se při zpěvu hodně přepínáte.
Jsem vyřvaný z puberty v punkových kapelách, problémy jsem neměl… Snad jenom jednou, když jsme hráli několik koncertů za sebou. Jeden z nich byl na nějaké chatě v horách s Baumaxou. Přehnali jsme to s večírkem.

Na nové desce je pro vaši kapelu trochu netypická píseň Milada, inspirovaná dopisy Milady Horákové z vězení. Jak vznikla?
Píšu o věcech, které se mě týkají, a narazil jsem na její dopisy. Nechtěl jsem psát písničku o Miladě Horákové, chtěl jsem upozornit na dopisy. Pokud písnička někoho k dopisům přivede, tak splnila svůj účel, protože kdo si je přečte, tak se minimálně zbaví nevědomosti. A je hloupý, když koketuje s něčím takovým, jako je komunismus.

Vznikne k nějaké písničce z desky klip?
Snad ano, řešíme jich dokonce několik. Ale nevím, jak to dopadne. První by měl být klip na píseň Dva a půlměsíc. Tvoří ho kluci z Exit Films, kteří už dělali klip na písničku Kosmonaut z poslední desky; ten už se snad dodělává.

Poslechněte si píseň Kosmonaut

Deska KanibaLOVE vyšla v několik verzích: jako digitální download, jako příloha časopisu Reflex i jako dvojCD, které bude normálně v obchodech. Proč?
Už od první desky jsme nechtěli mít smlouvu na několik alb u jednoho vydavatelství, protože naši kapelu by to dost omezovalo. Takže jsme tuhle desku točili na vlastní náklady s tím, že až bude hotová, vybereme pro nás to nejlepší řešení. Především jsme chtěli, aby šla stáhnout jako mp3 za rozumné peníze a bez digitální ochrany. Z firem, se kterými jsme jednali, nám to nabídli jenom Indies. Zároveň jsme věděli, že si dneska lidi kupujou CD v trafikách, což se nám podařilo uskutečnit prostřednictvím Reflexu. A pak jsme chtěli udělat něco navíc pro fanoušky, kteří si ještě pořád kupují desky – proto bude v obchodech dvoudisková verze Kanibalů.

Co bude na druhém disku?
Nechtěli jsme ho zaplácat vatou. Dali jsme tam čtyři písničky, které se nehodily do sevřeného ksichtu prvního disku, ale rozhodně to není nějaký odpad. K tomu jsme na koncertě nahráli věci, které občas hrajeme na dobrém večírku. Ty písničky nás nějak ovlivnily, když jsme byli mladí – Magické noci od Plastiků, Svět se posral od Hrdinů nové fronty a Ráchel od Oceánu. Aby tam bylo ještě něco jiného, poprosil jsem Jakuba Kaše z The Tchendos o remix. A cimbálovka St. Medicimbal nahrála Starý časy, černý vlasy z naší první desky.

Poslechněte si Starý časy, černý vlasy v podání Prohrála v kartách

Breakbeat a cimbálovka na jednom CD, to je docela široké rozpětí žánrů.
Když byl druhý disk hotový, došlo mi, že nás vlastně charakterizuje. Vždycky mám skoro mindrák, když nás chce někdo narvat do škatulky, protože cítím, že do té škatulky nepatříme. Takže se mi líbí to rozkročení mezi elektronikou a world music. V tomhle širokém spektru se chceme pohybovat.

Jak vnímáte současnou situaci okolo stahování desek a vůbec celou krizi tradičního prodeje hudby?
Znal jsem lidi z vydavatelských firem a nikdy jsem si nedělal iluze, že jsou to fanoušci muziky. Ale myslel jsem si, že jsou to byznysmeni, a to chytří byznysmeni. Dneska už ten pocit nemám, a s úžasem sleduju, jak si svůj byznys nechávají rozpadnout pod rukama. To mě překvapuje. Ne že by snižování prodejů desek neohrožovalo kapely; peníze prostě potřebuješ. Kapely jsou ale poměrně progresivní samostatné jednotky a nějak se s tím vyrovnají. Ale gramofirmy se chovají divně. Když prodáváš, snažíš se prodat co nejjednodušší cestou. Vždycky bude určité procento lidí krást, ale těm ostatním bys to neměl komplikovat. Člověk by měl mít možnost kliknout, stáhnout a jednoduše zaplatit. To, že tu nejsou iTunes nebo nějaký jiný podobný obchod, je chyba. A i-legalne.cz to podle mě není. Měli jsme na i-legalne desku, a byla dražší než v obchodě. Což je ale opět podle mě chyba gramofirem, ne toho obchodu. Ten je jen prostředníkem.

Dneska křtíte novou desku v Lucerna Music Baru. Bude to jen další z dlouhé řady koncertů, nebo chystáte i něco speciálního?
Jedeme turné s Lety mimo, kteří taky vydali desku, takže jsme se dohodli, že uděláme i společný křest. Abychom se nehádali, kdo je slavnější, tak se spravedlivě střídáme v tom, kdo hraje první. Na křtu jsme o to nejdřív chtěli losovat, ale nejspíš si o to nakonec zahrajeme před lidmi karty. Kdo vyhraje, může hrát druhý. Na křtu budou taky ti, kteří se na desce podíleli: Olinka a Canny z Obří broskve by měli zpívat nějaké sbory a Ruda Rigo zahraje na saxofon. A protože nebudeme vědět, kdo hraje první a kdo druhý, budou nazvučené oba aparáty, což samozřejmě svádí k lecčemu… Takže sami uvidíme, co se bude dít.