Čeští U2 v Praze: Napoprvé žádná ostuda
„Tři Češi si zahráli na pódiu s U2“. „Českým mladíkům se splnil sen, zahráli si na pódiu s U2“. Takových titulků se po fantastickém "hostování" trojice mladých muzikantů na berlínském koncertě U2 sypaly z médií desítky. Rok a půl poté se tihle kluci, už pod názvem U2 Poptarts, postavili na pódium znovu a odehráli svůj první regulérní koncert. Povedl se.
Scházeli se v garáži, hráli písničky svých oblíbených U2 a o jejich hobby věděli jenom nejbližší. Jenže U2 Poptarts, jak si revival slavné irské kapely říká, měl velký sen – zahrát si na pódiu se samotnými U2. Ten sen se jim v Berlíně v roce 2009 splnil a ze tří neznámých kluků se přes noc staly mediální hvězdy.
Tolik z nedávné historie. Přesun do současnosti, leden roku 2011, Praha, klub Retro. Uvnitř je poměrně plno, což ovšem není až takové překvapení. Berlínská senzace se očividně vryla do paměti a do Retra se na „ty kluky, co si zahráli s U2“, přišlo podívat víc lidí než na kdejaké zavedené jméno.
Ten večer mohl dopadnout vlastně jakkoliv. Velkým trapasem, komickou parodií na U2, ale také povedeným U2 večírkem. První koncert je zkrátka první koncert. Kritické scénáře se však nevyplnily a čtyřka (respektive šestka, počítáme-li doprovodného vokalistu a kameramana) na pódiu příjemně překvapila.
Co zaznělo v Retru
Mofo, I Will Follow, Gone, Even Better Than The Real Thing, No Line On the Horizon, Magnificent, Beautiful Day, Until The End Of The World, New Year’s Day, In God’s Country, Angel Of Harlem, Vertigo, Crazy Tonight (Remix), Sunday Bloody Sunday, Running To Stand Still, Where The Streets Have No Name, Pride (In The Name Of Love), Desire, Lemon
With Or Without You, Hold Me, Thrill Me, Kiss Me, Kill Me, Mysterious Ways, One
Pravda, začátek nebyl vinou zpěváka Bonomana zrovna povedený. Jako by měl trémou stažené hrdlo a svázané nohy; chyběla energie i vokální přesvědčivost. Ovšem s časem a mohutností potlesku po každé písničce přibývala v jeho hlase jistota a v několika skladbách dokonce pěvecky nadchnul.
Stejné brýle nosí Bono
Naprosto přesvědčivě si po celou dobu za frontmanovými zády vedla kapela. Nejvíc slyšet byl kytarista Mr. The Edge; z ohromné škály kytarových zvuků byly některé k nerozeznání od těch originálních.
Stejně věrohodně působily i kostýmy a doplňky – ať už oranžové brýle, které rád nosí Bono, nebo klobouk a tričko se sedmičkou, jež má v oblibě právě The Edge. U2 Poptarts byli zkrátka vizuálně velmi i zvukově velmi věrohodní, což je v případě revivalu ta nejlepší možná pochvala.
Kapela si pro svou premiéru nachystala rockové kusy i něžnější balady, skladby starší (například New Year’s Day nebo Pride (In The Name Of Love) i novější z poslední desky No Line On the Horizon). Zazněla i pro kapelu nejvýznamnější píseň Angel of Harlem (a to dokonce v oné „Michael Jackson verzi z Berlína“).
Když se sestava po dvou desítkách odehraných skladeb, několika změnách "kostýmů" a dvou hodinách na pódiu naposledy uklonila, sotva byste uvěřili, že tohle všechno pro ně bylo úplně poprvé.
U2 Poptarts
Praha, Retro, 22. ledna 2011
