Československé R´n´B je nesmělé. Ale léčí se

zobrazit fotogalerii

Je dnes hudba ve stylu R‘n‘B jen ultra komerční cukrkandl, nebo nám může nabídnout víc než jen striptýz s mikrofonem a sténání do playbacku? Jaká je černošská hudba ve stylu R‘n‘B v podání tuzemských interpretů? Pojďte s námi odhodit předsudky – a vytáhnout lupu, abychom lépe zaostřili.

Moderní podoba amerického R‘n‘B (rhythm and blues) patří v celé Evropě mezi normální výbavu klubů, u nás ovšem naráží na silně zakořeněné předsudky. „Podobně jako mainstreamový hip hop odráží blyštivý, mnohdy však až příliš nasládlý svět R’n’B emancipace Afroameričanů, kteří si excentrickým vystupováním utvrzují vlastní společenský status. Velká obliba tohoto žánru za oceánem navazuje na černošské taneční horečky minulosti, jakými byly soul, funk či disco. V Evropě se však R’n’B často zaměňuje za poslední jmenované,“ vysvětluje tuzemský odborník na „černou“ hudbu Karel Veselý.

Tina. Foto EMI

R´n´B nemá v Česku podhoubí
Ze slov Karla Veselého tedy jasněji vyplývá, proč se někteří Češi dívají na R´n´B skrz prsty. Stejně tak je ale jasné, proč jsou zahraniční R´n´B zpěváci ve světě tak úspěšní. Zhruba od konce devadesátých let totiž R’n‘B doslova splynulo s popem a vévodí západním popovým žebříčkům. Jeho prvky jsou slyšet mimo jiné i v písních takových popových umělců, jakými jsou Justin Timberlake, Pink nebo Gwen Stefani. Muzika, která ve stejné době začala vznikat u nás, byly pokusy o odpověď na tento boom. Nedopadly ale příliš valně. R’n‘B tady totiž nemá sociálně-kulturní podhoubí, žádný z muzikantů nemá logicky potřebu emancipovat se  – a české ucho na tuhle muziku prostě zatím tolik neslyší. Věci se ale pomalu začínají měnit. Podle Karla Veselého můžeme současné R’n‘B považovat za další výhonek v linii „černé městské hudby“, čili za pokračovatele jazzu, soulu, funku, housu a hip hopu. „Důležité je zahodit předsudky a uvědomit si, že mezi top10 MTV a R’n‘B nepatří rovnítko. Jako většina žánrů, i R’n‘B má svou mainstreamovou a undergroundovou podobu. A když trochu slídíme a posloucháme, zjistíme, že obě jsou velmi progresivní,“ míní Veselý.

The Navigators Foto archiv kapely

Hiphop + soul = úspěch
Jak už samo slovní spojení rhythm and blues napovídá, v téhle muzice jde o spojování různých forem. V současné době R’n‘B nejvíce koketuje s hiphopem. Pryč jsou doby, kdy ho právě (převážně) undergroundová hiphopová komunita odmítala jakožto hudbu zaprodanou žebříčkům. Naopak, rappeři na svých tracích se soulovými zpěváky často spolupracují. Příkladem je kooperace DJ Wiche se Sámerem Issou na jeho druhé desce Break The Silence a obecně práce lidí kolem BigBoss labelu (Mike Trafik, Vladimir 518)-V rádiích se dobře uchytil duet Hugo Toxxe s Darou Rolins Proč si proboha na mě tak zlá. Dara se svým vztahem k černé hudbě nikdy netajila a můžeme ji považovat za průkopnici R‘n‘B u nás. V poslední době se také hlásí o slovo její mladá slovenská kolegyně Tina, jejíž druhé album Chillin nápaditě spojuje R’n‘B základy s reggae a popem. Tina má ovšem, stejně jako další česká R‘n‘B zpěvačka Victoria, kořeny v Africe.
Skutečnost, že k R’n‘B inklinují interpreti s kořeny v cizích zemích potvrzuje, že ho člověk musí mít v krvi. Ovšem i tady najdeme výjimky. Na odstranění předsudků směrem k českému pojetí R‘n‘B výrazně zapracovala progresivní kapela The Navigators. Tihle zkušení muzikanti vydali živou desku Sky Travellin, která je překvapivě dobrá nejen po hudební a zvukové stránce, ale i po té textové. R‘n‘B si nikdy nehrálo na „náročnou“ zábavu, ovšem nahrávka The Navigators rozhodně není líbivá a lehce stravitelná jednohubka.

Může tedy dnešní (české) R’n’B nabídnout víc než striptýz s mikrofonem a sténání do playbacku? Jistěže může. Fanoušci tohoto žánru se ale nesmí spoléhat jen na rádio a televizi.