Byli jsme v království Jacka Whitea. A nevěřili svým uším ani očím
Beznadějně vyprodaný koncert amerického hudebníka Jacka Whitea byl jednou z očekávaných událostí podzimu. Poprvé se v Praze představil v sólové sestavě, bez bývalé společnice Meg. Období The White Stripes sice na koncertě taky zaznělo, přesto se ukázalo, že k vládánutí teď už netřeba dvou. Jack to s přehledem zvládá sám.
„…Muž s koženou brašnou. Rozkaz, ten zněl jasně: Nesmí projít za žádnou cenu!,“ mohli parafrázovat organizátoři koncertu pokyny ochrance, která měla zabránit vstupu fotografů do sálu. Umberto Eco by měl z přístupu Jacka Whitea k focení koncertu na mobily a digitální fotoaparáty radost. Na jednu stranu je škoda, že je takové nařízení nutné zdůrazňovat, přesto – stejně jako cedule Zákaz kouření – není pro některé návštěvníky ani taková žádost dostatečná. Nicméně je dobře, že ani žabomyší spory dojem ze skvělého koncertu, který Jack White včera odehrál, nezkazil.
Poslechněte si Jacka Whitea v Youradiu
Valná většina fanoušků vyrostla na hudbě The White Stripes, kteří jsou dnes už minulostí. White teď hraje sólo, ale za zády si pořád drží skvělé hudebníky, které si s sebou dovezl i do Prahy. Naživo tihle chlápci hrají daleko rockověji než na verzích ze studia. Za zmínku stojí zejména černošský bubeník Daru Jones, jehož cítění dodává bílé muzice ten správný drive. Pozornosti se ovšem dostávalo i ostatním členům včetně Fatse Kaplina, který si dvakrát šáhnul na teremin, nebo backvokalistce a houslistce Lillie Mae Rische.
Na pódiu se během show odehrálo několik momentů, které byly pro dále stojící diváky neidentifikovatelné. Jako kdyby vypadly z filmů Davida Lynche: Jack si k sobě několikrát zavolal na kus řeči svého technika, přestože pouze o techniku se pokažadé zjevně nejednalo, pak zase na kolegyni Lillie zničehonic začal navlékat své kytary. Koncert přesto ani na chvíli neztratil tempo. Jako kdyby se snažil fanouškům vynahradit fakt, že si ho nesmí vyfotit. Chvílemi se však zároveň zdálo, že spíš než na lidi myslí na sebe. To už je ale zkrátka podivín Jack White.
Po pětasedmdesáti minutách přišla nekonečná sedmiminutová pauza, během níž začali fanoušci poprvé skandovat notoricky známý popěvek Seven Nation Army. Když se pak roztáhla opona a muzikanti spustili úvod Icky Thump, začal jeden z nejlepších přídavků, jaký doposud karlínské Forum slyšelo. Pokud se tedy dá hovořit o přídavku, druhá část koncertu totiž trvala čtyřicet minut. Došlo i na hit The Raconteurs Steady As She Goes nebo údernou Fell In Love With a Girl od The White Stripes. Neztratil se ani aktuální singl Would You Fight For My Love? z Jackovy desky Lazaretto.
Jack White III. je maestro a jasně to ukázal i včera. S Mag se dohromady pravděpodobně už nedá, ale to vlastně vůbec nevadí. Jeho set se staršími o novými skladbami byl natolik intenzivní a propojený, že vnímat, co právě zní za skladbu, nebylo vůbec jednoduché. Kdo se dokázal napojit na světle modrou vlnu, kterou White nahradil červené období královské dvojice The White Stripes, byl spokojen. Jack White dokázal na dvě hodiny vytvořit paralelní realitu, v níž kraloval sám. A kterou si s ním budou pamatovat jen ti, kteří byli na koncertě. Roztřesených záznamů na YouTube netřeba.
Jack White
Praha, Forum Karlín, 13.11. 2014
