Macho šansoniér Bruno Ferrari pokračuje v krasojízdě
Nemáte-li lehce zvrhlý smysl pro humor, postavu macho šansoniéra Bruna Ferrariho, který v glamour pozlátku vykládá mesiášská moudra, dost možná nepřijmete. Za pokus to ale stojí. Na svém čtvrtém albu Vaudeville Ferrari nabízí podobné elektro-disco jako na předchozích deskách, jen je to všechno temnější a dospělejší.
Nové (a koneckonců jakékoliv) album Bruna Ferrariho samozřejmě není možné hodnodit bez znalosti kontextu, do kterého je hudební produkce jednoho z alter eg Samira Hausera, zpěvák kultovní skupiny Vanessa, zasazena. Akceptování postavy macho šansoniéra, který v glamour pozlátku vykládá mesiášská moudra, vyžaduje lehce zvrhlý smysl pro humor. Pokud něčím takovým neoplýváte, doma si Brunovu novou desku Vaudeville raději nepouštějte.
Na Vaudeville se podílela podobná squadra jako na nedávno vydaném comebackovém albu Vanessy; Moimir Papalescu, David N. Jahn a Jakub Horák. Využívání služeb zahraničních producentů se poslední dobou stává u některých českých kapel okázalou manýrou; nutno ovšem říct, že pod vedením Johna Fryera, který se v minulosti podílel například na labech Depeche Mode nebo Cocteau Twins, nahrál Bruno Ferrari svoji nejlepší desku.
Poslechněte si Bruna Ferrariho v YouRadiu
Vaudeville je také nejtvrdší a nejtemnější album Ferrariho kariéry. Řada písní hudebně i textově navazuje na tři roky staré album Vanessy Ave Agony – řeč je třeba o úvodní Innocent Moustache Prisoner nebo King Kong, coveru skupiny Abraxas. Temnotu naštěstí vždycky ve správnou chvíli projasní uječené ženské sbory a pikantní klávesové vyhrávky. Nejsilnější je ale deska ale ve svých melodičtějších pasážích, ať už jde o skladby Latino Lover in Hell nebo ultimátní hit Já a mé tupé.
Přibližně polovina písní zpívá Bruno anglicky, což působí občas trochu otravně; Ferrari je démonický i v češtině a vtip s humpoláckou výslovností absurdních textů se v roce 2012 už trochu vytrácí. Mimochodem, když už jsme u textů; na Ferrariho albech se poprvé objevuje nějaká reflexe stárnutí (20th Century Man, Zrození Venuše), což působí překvapivě jen na první pohled.
Bruno Ferrari totiž nikdy nepatřil do jednadvacátého století. Těžko tedy říct, jestli může oslovit dnešní hipstery. Své generaci na pomezí třicítky a čtyřicítky ale ukazuje, že ani v tomhle věku ještě není třeba umřít.
Bruno Ferrari – Vaudeville
Vydavatelství: X Production
Celkový čas: 52:02
Seznam skladeb: Innocent Moustache Prisoner, King Kong, Latino Lover In Hell, Missionary Man, I´m Your Steak, Black Lingerie, Zdrhej, Zrození Venuše, Highspeed Love, Já a mé tupé, Dáma při těle, Princess Raising, 20th Century Man, Black Lingerie (John Fryer Remix)