Bruce Springsteen káže nadšeně, ale trochu naivně
Bruce Springsteen netočí špatné desky, což jeho nová nahrávka Wrecking Ball jenom potvrzuje. Hudebně jí lze vytknout snad jedině to, že nepřináší nic originálního, nic, co by muž přezdívaný The Boss nepředvedl na předchozích deskách. Dělá to ale pořád tak dobře, že strčí do kapsy většinu aktuálních rockových alb. Komplikovanější je pak Springsteenova role kazatele; s jeho pojetím světa se neztotožní každý.
Bruce Springsteen je už dávno součástí popkultury podobně jako třeba Bob Dylan, Johnny Cash, Paul Simon nebo Leonard Cohen. Popkultury zejména americké; témata jeho desek se pokaždé dotýkala americké společnosti, případně amerického pohledu na globální problémy. Nejinak je tomu i na jeho sedmnácté studiové desce Wrecking Ball, která reaguje na aktuální celosvětovou finanční krizi.
Hudebně se Springsteen vždycky pohyboval mezi folkem a pevně rozkročeným stadiónovým rockem a do žádných větších akcí se nepouští ani na nové desce (občasných elektronických bicích smyček si posluchač kvůli bohaté instrumentaci většinou ani nevšimne, rapu hostující zpěvačky Michelle Moore sice ano, ale naštěstí je ho jen pár taktů.)
Deska měla původně vzniknout jen jako komorní nahrávka s kytarou, první singl a úvodní píseň, pompézní hymnus We Take Care of Our Own, ovšem zní jako klasický springsteenovský rock, až člověka překvapí, že doprovodnou kapelu na téhle desce netvoří muzikanti z E Street Bandu, ale spíš lidé z The Sessions Bandu, kteří se Springsteenem nahráli oceňované dřevní album The Seeger Sessions.
http://www.youtube.com/watch?v=lH6LRTbI7qg
Nutno přiznat, že úvodní singl je malinko podvod; podobných klasických stadiónových springsteenovek je na nové desce jen pár (ještě titulní Wrecking Ball a Land Of Hope And Dreams) a zbytek desky se nese v akustičtějších country aranžích.
Nic, co bychom na Springsteenových albech neslyšeli už dříve, byť jsou na desce i skvělé hudební momenty (k těm nejlepším patří saxofonová sóla nedávno zesnulého Clarence Clemonse, jednoho z původních členů E Stret Bandu, ve zmiňovaných Wrecking Ball a Land of Hope And Dreams), výborné jsou i dvě country odrhovačky (v tom nejlepším slova smyslu) Easy Money a Shackled And Drawn.
Pusťte si Bruce Springsteena v YouRadiu
Ať už je Springsteen zrovna hlučný nebo tichý, vždycky vychází z folku v tom smyslu, že jeho alba jsou politickou a společenskou výpovědí a není možné je hodnotit bez pohledu na postoj, který zastává.
Poslední deska je prý silně inspirována hnutím Occupy The Wall Street (koneckonců i hostování Toma Morella z Rage Against The Machine je jistou výpovědí), a i když lze Sprinsteenovi jeho naštvanost věřit, občas působí trochu naivně. Zejména když člověk ví, jak ochladl Springsteenův vztah k současnému americkému prezidentovi Baracku Obamovi, jehož zvolení tak nadšeně oslavoval na předchozí nahrávce Working on a Dream.
Svět se komplikuje, ale Springsteen se se svým přístupem, kdy dává přednost jednoduchým pravdám, zdá trochu příliš ukotvený v minulosti. Záleží jen na vás, budete-li to akceptovat.
Pokud chcete desku v pravém smyslu poctivé, old-schoolové hudby, je Wrecking Ball pro vás. Pokud vás zajímá výpověď o současné Americe, daleko víc lze doporučit třeba kanadské Arcade Fire; jejich leader Win Buttler je Springsteenovým velkým fanouškem, jeho pohled na problémy současné Ameriky ale působí mnohem autentičtěji a méně schematicky.
Bruce Springsteen – Wrecking Ball
Vydavatelství: Sony Music
Celkový čas: 51:40
Skladby: We Take Care Of Our Own, Easy Money, Shackled And Drawn, Jack Of All Trades, Death To My Hometown, This Depression, Wrecking Ball, You’ve Got It, Rocky Ground, Land Of Hope And Dreams, We Are Alive