Billy Corgan býval lepší. The Smashing Pumpkins ale kouzlo neztrácí
Billy Corgan a přátelé, jak lze nyní pojmenovat skupinu The Smashing Pumkins, natočili velmi slušnou desku Monuments To An Elegy. Corgan se na ní vzdaluje tvrdší hudbě a o lásce zpívá, jako kdyby mu bylo dvacet.
Ikonické jméno The Smashing Pumpkins přežívá už jen díky principálovi Billy Corganovi, který by svou současnou kapelu mohl klidně pojmenovat Corgan a přátelé. Jeden z pionýrů rockové transformace je jistě charismatický interpret, vynikající skladatel, ale také arogantní fracek, jehož schopnost rozhádat se s úplně každým je v hudebním byznysu pověstná a jehož povahu dobře ilustruje výrok, který na jednom z pražských koncertů pronesl on sám: „Kdykoliv otevřu pusu, je problém“.
Poslechněte si nové Smashing Pumkins v Youradiu
Není proto divu, že se mu po předchozím albu Oceania (2012) opět rozutekla skoro celá kapela (nemající samozřejmě s klasickou sestavou Dýní už dávno nic společného), včetně fenomenálního, teprve jednadvacetiletého bubeníka Mike Byrnea. Billy se ostatně před časem holedbal, že žádné album už nenatočí, že pracuje na monumentálním projektu, během kterého bude vydávat jen jednotlivé písně na internetu – dokud mu nedošlo, že tudy cesta nevede. Novinka Monuments To An Elegy je podle něj druhým dílem trilogie, která by měla vyvrcholit příští rok zářezem nazvaným Day For Night. Corgan novinku nahrál pouze za pomoci kytaristy Jeffa Schroedera a za bubenickou stoličku usedl jako host Tommy Lee, bubeník legendárních hardrockerů Mötley Crüe, známý též jako expartner modelky Pamely Anderson.
Nostalgici si jistě budou stýskat, že staré dobré časy The Smashing Pumpkins jsou pryč. Realista ale může oponovat, že Billy Corgan dělá už po léta to samé: kytarovky tu rockově nabroušené, tu syntezátorově hladivé, s nakažlivými melodiemi, kterých je nové album opět plné. Jeho rukopis je tak charakteristický, že nemusí ani začít zpívat, aby ho posluchač spolehlivě poznal.
Album je i ve srovnání s předešlou deskou Oceania kompaktnější, jednotlivé skladby jsou si víceméně stylově podobné, leckdy se zdá, jako by na sebe navazovaly. A také se zdá, že se Corgan pomalu vzdaluje tvrdším vodám: na starších deskách tu a tam vzdával hold metalovým vzorům, na novince je jediný hardrockově šlapající kousek One And All; patří k nejsilnějším místům alba. K dalším takovým patří i úvodní Tiberius a Being Beige, které se nesou na vlně „klasických Pumpkins“, či rozervaná AntiHero, v níž nyní bezmála padesátiletý Corgan zpívá o lásce, jako by mu bylo dvacet. Naopak chytlavá Drum + Fyfe má kvůli zvuku fléten zvláštně folkrockovou, téměř mystickou atmosféru, Anaise s překvapivě rovnou rytmikou odkazuje až někam k osmdesátkovému synth-popu, podobně jako Run2Me.
Billy Corgan už pod hlavičkou The Smashing Pumpkins rozhodně natočil silnější alba a žádná revoluce v hudbě (kterou už mnoho let průběžně slibuje) se nekoná, ale ono zvláštní kouzlo, kvůli 
kterému ho jeho fanoušci milují, stále neztratil. V kompletní diskografii je to rozhodně důstojný zásek.
The Smashing Pumpkins – Monuments To An Elegy
Celkový čas: 32:35
Vydavatelství: BMG
Seznam skladeb: Tiberius, Being Beige, Anaise!, One and All (We Are), Run2Me, Drum + Fire, Monuments, Dorian, Anti-Hero