Bez čichu, hmatu, chuti. Život má přesto smysl
Jak by se pro nás změnil svět, kdybychom postupně přišli o všechny smysly? Založili bychom vnímání světa na těch zbývajících? Přizpůsobili bychom se? Odpověď si vzali na starost Ewan McGregor a Eva Green ve filmu Perfect Sense.
Všechno začíná poměrně nevinně. Celý svět hlásí případy lidí, kteří ze dne na den ztratili čich. Nikdo neví, jak se epidemie šíří, ani jak ji zastavit. Ví se jen to, že nezůstane jen u čichu.
S každou další ztrátou jednoho smyslupřichází i emoční nával, kdy postavy – a v tomto případě je vhodné použít spojení „jako smyslů zbavení“ – propadnou v usedavý pláč, začnou bezdůvodně nadávat nebo požírat všechno, co jim přijde do cesty.
Film Perfect Sense se asi nevyhne srovnání s tematicky podobnou Soderberghovou Nákazou (recenze), kterou jsme v kinech mohli vidět nedávno. Z hlediska základního nastavení jsou snímkyi opravdu v lecčems podobné. Oba kombinují osobní a globální rovinu tématu, brání se klasickému happy endu a místo klasického dramatického vyprávění se uchylují k bezútěšnému, až klinickému popisu průběhu epidemie.
Rozdíl mezi zmiňovanými filmy je v tom, jakým způsobem s onou osobní a globální rovinou zacházejí. Perfect Sense je komornější a soustředěnější, vnímá neznámou epidemii skrze dvě hlavní postavy, kuchaře Michaela (Ewan McGregor) a epidemioložku Susan (Eva Green). Tam, kde se Soderberghova Nákaza rozpínala do celosvětového problému, je Perfect Sense naopak sevřenější a svým způsobem depresívnější .
Je přitom příznačné, že obě hlavní postavy jsou už před vypuknutím nákazy zvláštním způsobem vyprahlé. Michael své přítelkyně na jednu noc vyhání nad ránem, protože „nedokáže usnout s jiným člověkem v posteli“, Susan jako by po špatných zkušenostech rezignovala na vztahy obecně a stává se z ní cynická, apatická žena. Svoje smysly pak paradoxně začnou objevovat až poté, co se seznámí – a co o ně začnou přicházet.
S filmem samotným se to má podobně jako s jeho postavami. Je chladný a odtažitý; romantický příběh, který vypráví, graduje se stejným paradoxem jako vztah mezi postavami. A opět, čím blíže jsme nevyhnutelnému konci, tím naléhavější se zdá být sdělení filmu.
Herci do svých postav ze začátku nedávají víc citu, než je nutné, což pro někoho může být problém. Tahle nedostupnost se ale plně zúročí právě ve finále; ve finále, po kterém se můžeme dohadovat, zda přes ztrátu „praktických“ smyslů nenalezly postavy nakonec smysl úplně nový.
Perfect Sense
USA, 2011, 92 minut
Režie: David Mackenzie
Hrají: Ewan McGregor, Eva Green, Connie Nielsen, Ewen Bremner, Stephen Dillane, Denis Lawson, Richard Mack a další
Premiéra v ČR: 2. 2. 2012
