Ben Cristovao: Namísto vzoru si tvořím vlastního hrdinu – IronBena

Zpěvák Ben Cristovao je téměř v polovině svého turné. Pomyslným vrcholem bude koncert 28. listopadu ve Foru Karlín. Svou dosavadní největší metu vyprodaného Roxy dost pravděpodobně pokoří. Své limity neustále posouvá ale i v jiných sférách, než je hudba. A jak vyplývvá z rozhovoru, nic nenechává náhodě.

Na stejném místě, jako dnes děláme rozhovor, jste byl před časem hostem kouzelnické show Radka Bakaláře. Tomu jste prozradil, že rád zkoumáte věci a snažíte se jim přijít na kloub. Předpokládám, že na kouzlo jste nepřišel…

 …ani jsem nechtěl! Mám rád kouzla a nerad je zpochybňuju. Když ho člověk udělá dobře, nerad se v něm vrtám, abych kouzlo zničil. Spíš mě zajímají technické věci nebo něco, co se týče slov.

Mám pocit, že v současnosti se mnoho lidí zajímá o zbytečné věci a to podstatné jim uniká, nevěnují se tomu. Vy ve svým textem nejčastěji používáte obyčejný jazyk a hovoříte o běžných věcech. Někdy ale narazíte na nějaká vážnější a hlubší témata. Kde nacházíte průsečík, zlatý střed oddělující podstatné od věcí, které už jsou přes čáru?

Hodně věcí je o momentálním pocitu a v písničkách, než abych se snažil balancovat, se snažím zobrazit, co zrovna cítím. Vše začíná už od beatu, jak na mě například působí práce od Osamy z Glowsticks – ať už je to nějaká zloba nebo temnota, z toho vycházím, to je prvotní impuls. Následuje, co mi přijde do hlavy, to ze sebe dávám. Výsledek se ale snažím ve finále udělat pro posluchače líbivější. Myslím, že umím udělat komerční songy stejně jako písně podle sebe, v nichž říkám, co chci.

V singlu IronBen nicméně nějaké narážky jsou. Je tam narážka na záměnu balení banánů s kokainem z půl roku staré kauzy, je tam také zmíněn náš současný prezident.

To jsou přesně ty momenty, kdy si nevidím do pusy, a mám pocit, že to tam musí být. Když se kouknete, jak funguju mezi ostatními z showbyznysu, tak já nejsem z těch, který by se nějak často ukazoval, naopak pozoruji, co dělají ostatní. V té druhé sloce IronBena, kterou zmiňujete, se snažím reflektovat, jak se naše společnost chová v klubech – co bylo v těch banánech je v našich klubech zcela běžné. Politiku ale nechci řešit, protože do ní nevidím a ani nechci. Mně spíše vadí, jak se prezident prezentuje jako člověk. Někdo, koho si mají dát děti ve škole za rámeček a vzhlížet k němu na zdi, se bohužel prezentuje jako alkoholik, kuřák, který kašle na správné stravování. Když se naopak člověk podívá na Obamu, ať si o jeho politice myslí cokoliv, tak se on i jeho rodina umí chovat na veřejnosti. Jeho manželka Michelle podporuje zdravou výživu, jde dětem příkladem. Když se ale podívám, jak se chová náš prezident, je mi z toho špatně. To byl hlavní point této sloky, na kterou navazuje něco o činnosti Barbarů, jak se snažíme mladé motivovat.

Rozhovor s Michalem Malátným: Kterou písničku Chinaski nemůže vystát?

Rozhovor s Michaelou Doubravovou: Přesný termín naší svatby už víme!

Souhlasím, že motivovat je v současnosti důležité, protože vzory, které by si mladí brali za své předobrazy, tu chybí. Před nedávnem byli díky úspěšným filmům znovu zpopularizováni superhrdinové a komiksové postavy, ke kterým spousta lidí vzhlíží. Skutečné postavy ale chybí, nemyslíte?

Ano, přesně tak to vidím. Podle mě je to také jedna z nevýhod, že jsme silně ateistický národ. Když to přeženu, tak my nemáme v co věřit. Jako Česká republika nevěříme v nic, až když dojde na lámání chleba. Věříme v Jágra, věříme v pivo. A to jsou ty věci, které prezentujeme v zahraničí – „Znáš Tomáše Rosického? Chutná ti české pivo?“, to jsme my Češi. A když pak nemají lidé žádný cíl a směr, tak se obrátí na něco většího, jako je třeba superhrdina.

Vy sám máte nějaký vzor?

Já si pouze beru odevšud inspiraci, co mě baví, co se slučuje s mým postojem. Rozmýšlím, zda to, co daný člověk řekne, dává smysl, jestli v knížce najdu něco dobrého. Spíše si tvořím vlastního hrdinu – svého IronBena, než abych se řídil vyloženě podle jednoho člověka.

Foto: Adam Bakay, Lukáš Wagneter

V rámci sociálních sítí se dnes rodí spousta opinion leadrů a tredsetterů. V žebříčku 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích časopisu Forbes jste se umístil na sedmém místě, na Facebooku máte téměř půl miliónu likeů. Roste s přibývajícím počtem fanoušků a followerů také zodpovědnost? Rozmýšlíte více, jak se prezentovat a co sdělovat, nebo se chováte stejně jako na začátku kariéry?

Určitě nejedu ve stejném stylu a patrné je to jistě i z mé poslední tvorby, která dostává určitý směr a začínám si uvědomovat, co to znamená mít za sebou půl miliónu lidí. Ta čísla jsou sice relativní, ale co se týče muziky, tak na Facebooku dosáhneš k daleko více lidem. Tudíž zodpovědnost je velká. V rámci songů jako Těžký váhy nebo #Žijuproto si myslím, že do lidí dostáváme to, co by se jim mohlo hodit, nebo díky čemuž by mohli změnit pohled na způsob života, který vedou. Já osobně jsem ho třeba změnil. Nechci lidem říkat: „Hele, kalení za nic nestojí,“ taky jsem si tím prošel, žil jsem naplno a bylo to fajn. Pořád si zajdu dvakrát třikrát za rok na party a totálně se vyndám, ale nechci, abych z toho měl prioritu a každý pátek šel na party. Pokud se vrátím zpátky k tématu, změnili jsme způsob komunikace k lidem, jelikož to bylo potřeba.

Když mluvíte v množném čísle, můžete konkretizovat? O Benu Cristovao lze totiž uvažovat jako o značce, kdo za ní tedy stojí?

Texty dělám já, nikdy bych do nich nikoho nenechal mluvit. Hudbu mají na svědomí Glowsticks, frajeři z Toronta, s kterými jsme nyní začali více pracovat s živými nástroji. Ty se pak objevují i na koncertech s podklady. Stejně jako zvuk se posunul od popových songů k vážnějším věcem. Když bych řekl, aby mi udělali kluci party song, tak na něj těžko vymyslím text, ve kterém se chci k něčemu vyjadřovat.

Dále do týmu patří tanečníci, management, PR manažerka. S ní se bavíme hodně ohledně strategie komunikace a snažíme se tak komunikovat jinak než dříve. S manažerem jsme se domluvili, že nebudu podporovat žádný alkohol. I když dostáváme výhodné nabídky na sponzoring alkoholických nápojů, nestojí nám to za to cpát to do mladých. Navíc když můj posluchač je někde mezi 17 až 24 lety. Už na mě padly myšlenky, že moje tvorba by měla mít nějaký smysl, ne jen říkat, aby celý život kalili. I když proti tomu nic nemám, nechci, aby o tom byla primárně má hudba.

Na komunikaci tedy spolupracujete s dalšími lidmi. V rámci projektu Seznam se bezpečně děláte osvětu v oblasti využívání sociálních sítí. Jejich používání, které Vám pomohlo s kariérou, jste se naučil ovládat sám?

Projekt děláme již třetím rokem, hodně věcí jsem se tedy učil za chodu s šéfem bezpečnosti Seznamu Martinem Kožíškem. Když jsme do spolupráce šli, já jsem jim měl co předat a oni měli zase co nabídnout mně. Já jsem měl výstupy z pozice člověka, který k těm tisícům lidí mluví a vidí, jak se chovají, jak pracují s falešnými profily. Vidím, kolik já mám falešných profilů a jak těžké je je odblokovat, a dohromady s Martinem jsme vymysleli, jakým způsobem naučit děti ověřovat profily. Já v tomto prostředí žiju šest let, postavil jsem na tom svoje jméno, vím tedy přesně, jak se zde dá podvádět, nebo naopak, jak se dobře ukrýt. Tohle je mimochodem jeden z těch směrů, jakým jsem se chtěl ubírat.

Ať už je to Seznam se bezpěčně, nebo styl života obsahující tréninky a spořádané stravování, prostřednictvím muziky se vám daří promlouvat k davům. Máte ale obrovský potenciál tyto věci posunout, nebo je ještě nějaké další odvětví, kterému byste rád věnoval svůj čas?

Věcí, které se dají v těchto dvou prostředích udělat, je strašně moc. Spíš bych se měl zaměřit, aby měla nějaký průběh a neskončila jednorázovými marketingovými akcemi, po kterých se na to vykašlu. Rád bych tedy tyto projekty dostal do fáze, kdy budou schopny pracovat a žít, ať už se mnou, nebo beze mne. A aby to mělo nějaký smysl. Pak mě těší, když děláme něco jako singl Spi, a lidi na práci reagují pozitivními ohlasy. A něco takého vydrží hrozně dlouho, protože i když se tomu nebudu nějak věnovat, ten song s klipem roste sám o sobě a lidi si to posílají. Pak se dozví, že tu jsou i takoví lidé, na které je třeba si dávat pozor. Stejně dlouho můžou existovat i věci, které dělám k posilování. Další z věcí, která mě trápila, byly děti v dětských domovech a zvířata v útulcích, tak uvidíme, o čem bude další song.

Dobře. Teď ale máte před sebou zatím největší koncert kariéry. Jak se na něj připravujete? Bude něco jinak oproti předešlým koncertům?

Tím, že Forum Karlín už je velké sousto, chceme udělat show tak, jak se nám to ještě nepovedlo. Cheme dát každému songu ten správný prostor. Budeme mít rekvizity, spousta z těch songů jsou velmi specifické, takže se s nimi dá pohrát. Budeme mít vizuální efekty, nějakou pyrotechniku, více tanečníků. Roxy bylo super, ale songy nedostaly dostatek prostoru – chybělo více lidí, pyrotechnika a další věci, které jsme si v klubu nemohli dovolit.

Jste spokojen se současnou podobou své pódiové show?

Mám pianistu, mám houslistu, bubeníka a kytaristu. Teď jsme změnili trochu složení nástrojů, aby vynikl delikátnější zvuk songů Instragram nebo Postel. Co se týče mě, umím se na stagei vyndat a dát lidem co nejvíc energie. Co se děje za mnou, se teď ale snažíme změnit, protože doposud jsme neměli dostatečné místo a produkci. Navíc teď přibývá čtyři pět věcí, které lidi neznají, takže jim koncert nabídne něco nového.