Baumaxa představil Havla v Lucerně
Rok se s rokem sešel a litvínovský trubadur Xavier Baumaxa se vrátil do Lucerna Music Baru, aby tu s fanoušky už tradičně „zavzpomínal na svátky“. Od posledních Vánoc se v baumaxovském mikrosvětě leccos událo: Hněddé smyčce se staly jeho stálým doprovodem, narodil se umělec Opičan Havel a Xaviho hvězda září zase o něco intenzivněji. V Jaké formě se předvedl včera večer?
Stal se z toho skutečně jakýsi kult. Všichni Pražané, kteří někdy slyšeli Baumaxovy skladby, chvátají každý prosinec do Lucerny, aby slyšeli nové hudební zvěsti dnes zřejmě nejpopulárnějšího českého písničkáře Xaviera Baumaxy. Není na tom nic zvláštního. U něj si zkrátka nikdy nemůžete být jisti, čím překvapí tentokrát. Svojí neomylnou originalitou udržuje fanoušky v napětí, což samo sebou funguje jako magnet.
A ten Clinton, on mi hýkal…
Opičan Havel. Tak se jmenuje údajně nový Xaviho básnický objev, „taková štika v českém básnickém rybníčku“. S touto záhadnou (popravdě, nikdo nemůže seriózně považovat jeho „existenci“ za záhadnou) postavou právě natočil nové EP …A ten Clintn, on mi hýkal; malý sál Music Baru, včera opět narvaný k prasknutí, čekal, jaká kulišárna se z toho vyklube tentokrát.
Baumaxa a jeho banda spustili představení kolem půl desáté. Posluchače, který tu byl ve zhruba stejný čas minulý rok, udivil počet muzikantů na pódiu. Kromě obvyklých bong a kytar kryly Baumaxovy záda Hněddé smyčce, smyčcový orchestr o šesti hráčích. Později ještě přibyly dvě trubky a klavír, takže se z doprovodu vytvořilo těleso, které balancovalo na pomezí swingového big bandu a symfonického orchestru. A tak přestože hrál Baumaxa staré známé písně, bohaté aranže změnily tyhle kousky téměř k nepoznání: Lidé z malých vesniček díky jímavým smyčcům zněly jako nový filmový soundtrack a Nazijazz zase jako starý rock´n´roll. Po klasice Ozajstný Hip-Hop se vrcholem včerejší zábavy stala novinka …A ten Clintn, on mi hýkal. Baumaxa usedl za piano a hlasem imitujícím Václava Havla zahrál svou variantu příběhu, který se v polovině devadesátých letech odehrál v jazzovém klubu Reduta při návštěvě „saxofonisty“ Billa Clintona.
Poslechněte si Nacijazz
Z našich čelních představitelů si lze vystřelit velmi lehce, ale Baumaxa v Lucerna baru opět potvrdil, že má cit pro udržení hranic dobrého vkusu.
Jediná kritika včerejška tak paradoxně míří do řad Hněddých smyčců. Není pochyb, že tito velmi dobří muzikanti oživili Baumaxovu hudbu novým zvukem, je ale nutné přearanžovat všechny skladby? Některé pomalejší písničky, které nezazněly s intimnější kytarou, už tak totiž nefungovaly jako bystrý komentář společnosti, ale spíš jako silně patetická filmová pasáž.
Je to jako s Rayem Charlesem, když svoje skladby přearanžoval se symfonickým orchestrem. Aranžmá je samozřejmě otázkou vkusu, ale pravdou je, že méně je někdy více.
Xavier Baumaxa: Vánoční koncert
1.prosince 2009,Lucerna Music Bar, Praha