Baumaxa parodoval, urážel, scatoval – a křtil novou desku Desperanto
Jako poslední dobou každý první duben lichého roku, i tento patři křtu nového CD Xaviera Baumaxy. Pojmenoval ho Desperanto. Baumaxa spolu s doprovodnou kapelou Hněddé smyčce nabídl publiku, na co je zvyklé: občasnou absurditu či trapnost jako výrazový prostředek, trochu urážek a především spoustu zábavných písní (stejně jako vždy s Hněddými smyčci ve velkolepých orchestrálních aranžích).
Xavier má čich na obskurní předskokany; tentokrát zvolil nejspíš nejmladšího interpreta na bandzone.cz, Viktora Komárka, který s flétničkou a s doprovodem tatínkovy kytary zazpíval tři písně. Na jiném koncertě by nebylo jisté, jestli se chlapci zadělává na životní trauma nebo životní zážitek, ale Baumaxovi diváci jsou na bizarnosti zvyklí. Chlapce tedy odměnili velkým potleskem. Ostatně stejně jako Baumaxova častého souputníka, básníka Em Rudenka, který publikum natřikrát seznámil se svojí poezií tak absurdní, že bylo občas třeba upozornit, že báseň již skončila. Natěšené publikum pak ještě zhlédlo klip Jakuba Koháka k písni Maroko z předchozí desky Retrofutro a konečně se mohlo začít. Nejprve se Baumaxa jen s kytarou (případně s doprovodem djembe nebo dechů) věnoval písním z nové desky, zaznělo třeba Dobytí severního pólu židem Bobem Dylanem, Pro missku jít, Rosička nebo matce („Bouchačce Vlastě“) věnovaná Samba v kapkách chlastu. Pódium se ale postupně plnilo hosty a když se objevil i kompletní sextet Hněddé smyčce, začal Baumaxa lovit v hitech předchozích desek. Rozhodně jich nemá málo, zmiňme třeba Romale Rap, Parapety nebo Lidé z malých vesniček.
Poslechněte si Xaviho Ozajstný hiphop s Hněddými smyčci
Baumaxa – zpěvák se chvílemi měnil v Baumaxu – konferenciéra a na pódiu dělal, co ho zrovna napadlo: do Pažitky umně vetknul část Milenců v texaskách, hosty představil tak, že publikum nikdy nevědělo, jestli zrovna mluví pravdu nebo si vymýšlí, únavně dlouho parodoval Václava Havla, když potřeboval vyměnit strunu, urážel tlustou dívku blízko pódia. Jenže Baumaxovi lze parodický styl jen těžko vyčítat; když něco dělá, dělá to pořádně. Scatuje jako Eva Pilarová, flow má lepší než Orion a výborně beatboxuje. Prostřednictvím nahrávky z loňského koncertu zavzpomínal na nedávno zemřelého herce Miroslava Moravce; jemu věnovaná půlminuta fantomasovského smíchu byla dojemnější poctou, než okázalé truchlení na pohřbech před zraky bulváru.
Projde mu všechno. Ale taky umí hrát
Desku pak pokřtil oranžový bobr jménem Obi Vaněk, maskot hobbyřetězce Obi, spolu s Em Rudenkem, a zase došlo na několik věcí z nové desky – Na druhé straně plotu, Positiff Peopula nebo Ou, vaťana! se sitárem, na který zahrál producent desky Ondřej Ježek. Konec setu z prověřených kusů (Maroko, Penis nebo Muž, který prohrál) už pak byl trochu jednotvárný. Mohl za to jednak nepříliš dobrý zvuk v naplněném Lucerna Music Baru, jednak příliš dlouhý koncert (na přídavky dojde až po půlnoci, kdy už leckterý hudební recenzent hnaný uzávěrkou musí pílit domů).
Křest CD Desperento znovu potvrdil fakt, který už většina lidí dávno ví. Xavier Baumaxa je vynikající bavič a muž, kterému projde na pódiu takřka cokoliv. Na křtu ale předvedl soustředěný výkon, který zdůraznil, že je i výborný textař, skladatel a interpret.
Vojta Procházka, Em Rudenko, Xavier Baumaxa a Hněddé smyčce
1. dubna 2009, Praha, Lucerna Music Bar