Morrissey poprvé v Praze. V dobré formě a barevných košilích
Česko si může odškrtnout další položku na seznamu. V nabitém Divadle Archa se včera poprvé představil čerstvý padesátník, frontman britské legendy 80. let The Smiths, novoromantik a podivín v jedné osobě Morrissey. Praze naservíroval nejen letošní desku Years of Refusal.
„Jsem v Praze poprvé, a víte proč? Protože mě ještě nikdo nepozval," vysvětloval v pauze mezi písničkami s typickým úšklebkem chlápek, který ve svých textech naléhavě i smířeně vypráví o tom, že „musí být šílená, když řekla, že mě miluje,“ nebo že „tenhle svět je zkonstruovaný pro zoufale nudný lidi“. Málokdo přitom ví, jak to tenhle angažovaný romantik vlastně myslí.
Poslechněte si Morrisseyho v Youradiu
Ať tak či onak, včerejší Morrisseyho koncert měl spád. Zpěvák v rychlém tempu střídal skladby z dob The Smiths s novějšími písněmi jeho sólové kariéry. Hned na začátku zazněla například Black Cloud z novinkové desky Years of Refusal, postupně se dostalo i na I’m Throwing My Arms Around Paris, When I Last Spoke to Carol, One Day Goodbye Will Be Farewell nebo I’m OK By Myself.
Vlk Morrissey a jeho družina
Hádanku, jestli Morrissey dokáže naživo uzpívat to, co uzpívá ve studiu, nestačilo publikum ani začít luštit. Po dvou zahřívacích kolech bylo jasno a nadšená Archa viděla a slyšela svého Morrisseyho tak, jak ho vidět a slyšet chtěla.
Na pódiu stál před svou vlastní podobiznou, promítnutou na plátno, šedý vlk. Místo kožichu oblečený do světle růžové chic košile (během koncertu jich propotil několik, ale dokonale mu padly všechny), místo vytí tenhle vůdce smečky intonoval s jistotou. Třásl si přitom rukou s první řadou a mezi přítomné sypal kousky svého srdce. S nadhledem sobě vlastním pak zvládal i chvíle, které mohly zavánět laciným gestem; třeba když ze sebe strhl propocenou košili a hodil ji rozvášněnému davu.
Zlověstně znějící How Soon Is Now? podtrhl zvuk obrovského činelu a tympánu, které stály na pódiu vedle bicí soupravy, v The World Is Full of Crashing Bores dostaly prostor klávesy, v That´s How People Grow Up zase trubka. Členové kapely na sobě měli tmavé oblečení a v kontrastu s Morrisseyho rozvernými barvami košil působili jako skutečná suita.
A publikum jelo na stejné vlně; skvěle reagovalo na vše, co mu Morrissey předhodil. Obzvlášť bouřlivých ovací si pak užila angažovaná Irish Blood, English Heart z desky You Are the Quarry a veselý přídavek First Of the Gang to Die o bojůvkách i lásce.
Oproti setlistu nedávného berlínského koncertu žádné zásadní změny, jeden přídavek a dost, ovšem koho včera zajímalo, co hrál Morrissey jinde? Jasně, asi každý v Arše si přál, aby Morrissey dal právě „tu jeho.“ Odhlédneme-li ale od osobních přání a stížností, zhruba osmdesátiminutová smršť téměř neměla chybu.
Morrissey (UK)
9. července 2009, Praha, Divadlo Archa
