Backstreeti jsou zpátky – alright!
Bylo nebylo, kdysi dávno existoval boyband, který si říkal Backstreet Boys, a svět mu ležel u nohou. Časy se ale mění, a tak formace, která vyprodávala stadiony, se tentokrát musela spokojit s uměle zmenšeným prostorem O2 areny. Právě tady se už jen čtyřčlenní „Backstreeti“ představili vůbec poprvé v České republice.
Pohádky končí – a ta ) spustili svůj výstup, srdce fanynek (i fanoušků) zaplesalo. Ostatně, kdyby začali jinak, odešel bych.
V té show bylo všechno. Devadesátková taneční choreografie, cukrkandlové dojáky, významné poklepávání do srdeční oblasti, pohledy do publika, plyšáci na pódi… Jeden se musel tupě usmívat, jak na něj dýchla vlna nostalgie. A kdyby zůstalo jen u ní, byl by to vlastně docela pěkný večer. 
Problém tkví ovšem v tom, že kapela jede turné se svou poslední deskou This is Us, a O2 arena se tak nevyhla některým vypalovačkám z ranku toho nejpodřadnějšího diska („PDF“).
Zahráli všechno. Skoro
Abych ale kapele nekřivdil, na koncertě jinak zaznělo skoro všechno, co fandové očekávali. Jako druhá v pořadí přišla We´ve Got It Goin´ On (
), se kterou BSB prorazili v úplných začátcích, došlo i na Quit Playing Games With My Heart, I´ll Never Break Your Heart a prakticky všechny další písničky z repertoáru boybandu, které mají v názvu slovo Heart nebo Love. Zvuk byl místy přepálený tak moc, že kvůli basové lince jste si museli zacpávat uši. Když už to nebylo kvůli basům, bylo to kvůli jednomu z chlapců: chvílemi to vypadalo, že se předhání, kdo z nich bude zpívat falešněji.
Co se však povedlo, byly předělové klipy ve stylu filmových trailerů, v nichž se vždy jeden člen kapely pomocí triků přimontoval do známých filmů (Klub rváčů, Rychle a zběsile, Kouzelná romance a Matrix). Nebývalou dávku sebereflexe představovala obzvlášť pasáž, ve které Morpheus ukazuje Nicku Carterovi svět, který zná, a pak skutečný svět, ve kterém nejdříve obrazovka rekapituluje dráhu kapely v dobách největší slávy a následně přejde do komorního výstupu v talkshow.
Koncert Backstreet Boys byl pietní záležitostí; vzpomínkou na časy, kdy všechno to, čemu se dnes smějeme, bylo nejvíc „in“. Je vlastně obdivuhodné, že chlapci tuhle show ještě dovedou dělat s vážnou tváří.
P.S.: Nezahráli Get Down, což bylo hodně velké zklamání. Pamatujete na klip?
P.S.2: Ano, vím, že jsem tím P.S. dost znemožnil.
