Apocalyptica oslavila slunovrat ve velkém stylu
Slavnosti slunovratu sice Češi obvykle nijak zvlášť neslaví, ale pořadatelům včerejšího Finlandia Midnight Sun tento fakt nezabránil uspořádat malou ukázku finského folkloru. Večer na Branické louce v Praze byl také ve znamení známé finské vodky, ale zajímavý program probíhal především na hudebním pódiu. Po českých Support Lesbiens ho zcela ovládla finská Apocalyptica.
Vytrvalý déšť, jenž Prahu zužoval celý den, nevěštil zrovna pohodovou noc v přírodě. Snad se severští bohové nezlobili na organizátory Finlandia Midnight Sun, že marketingově využili finské lidové umění k menší propagaci svého křišťálového nápoje. Pozorných hostesek ve slušivých sněhulích a bílých hadříčcích, nabízející jednu z množství „finlandia“ atrakcí, tu bylo všude plno. Nakonec se spravedlivá nebesa slitovala a přispěla k tomu, že organizace dopadla na výbornou. A co bylo pro fanoušky hudby (hlavně metalu) nejdůležitější, zvukař odvedl skvělou práci. Kéž by tak čistě zněly všechny koncerty…
Supporti to neměli snadné, diváky kropil déšť
Přistaňme však ze snivých výšin zpátky na zem, především na tu branickou ve chvíli, kdy nám vyhrávali čeští borci ze Support Lesbiens (zpívali samozřejmě anglicky). Své vystoupení odstartovali písní In Da Yard a vzhledem k tomu, že nikdo po muzikantech nic nehodil (třeba vejce), mohli jsme soudit, že zpěvák Jan Kalousek, který se s kapelou nedávno soudil kvůli autorství, zůstal doma. Následovala píseň Cliché, kterou Kryštof Michal tentokrát zazpíval obzvlášť procítěně, neboť ji daroval svému právě narozenému synovcovi. Sweet Little Sometething, Seas a jiné kousky skupina zvládla zahrát standardně (i díky dobrému zvuku), ale doplatila na dešťovou přeháňku. Posluchače moc nerozproudila, přesto všechna čest – kapela to neměla zrovna lehké.
Rozhovor s Kryštofem Michalem čtěte na Kouli.
Poslechněte si videoklip písně Cliché
Apocalyptica: energie, originalita, promyšlená choreografie
Naopak hlavní hvězda Apocalyptica měla téměř perfektní podmínky. Přestalo pršet, takže všichni opustili úkryty a spěchali před pódium. Metaloví virtuosové, tři cellisti a bubeník Mikko Sirén, spustili bez řečí očekávanou jízdu. Ať už tyhle muzikanty máte rádi, nebo ne, nemůžete jim upřít obrovskou energii, kterou do koncertů vkládají a s níž strhávají všechny diváky. Krom skvělé hry na cello však ukázali také velkou profesionalitu. Ty drsné a ironické hlášky směrem k publiku, vzhled hudebníků a vlastně i samotná cella, to vše je součástí dobře promyšlené image. Jejich show totiž v jistém smyslu připomínala způsob, jakým ohromují diváky projekty typu bubeníci Yamato nebo skupina Stomp. Unikátní kombinace (metal a klasická hudba), originální znaky (cella a rozervaný vzhled) a propracovaná choreografie ve výsledku způsobují fascinaci posluchače a diváka.
Poslechněte si komornější skladbu Farewell
Apocalyptica skutečně zasloužila potlesk hlavně v coververzích Metallicy a v instrumentálních parafrázích klasické hudby. Mnohem fádněji a vlastně i popově pak zněly nejnovější písně jako I Don´t Care nebo hitovka I´m Not Jesus, ve kterých zpíval Tipe Johnson z Leningrad Cowboys. Apocalyptica si mohutný potlesk rozhodně zasloužila.
Poslechněte si skladbu I´m Not Jesus
Pro ty, kterým se ještě nechtělo domů, pak na Branické louce hrála sličná djka Lucca taneční techno set.
Finlandia Midnight Sun: Support Lesbiens (CZ) + Apocalyptica (FIN)
25. června, Branická louka, Praha
