Anna Veselovská z Hlasu: Na depku si pustím Muse

V den rozhovoru s finalistkou Hlasu ČeskoSlovenska jsme měli štěstí. Anna Veselovská (16) byla podle svých slov „hovorná“. Z introvertní dospívající flegmatičky, které je více méně jedno, co se o ní říká, se alespoň na půl hodiny stala dívka, která se "rozpovídala" o svých nejbližších plánech. Ty jsou jasné – natočit desku a taky zkusit přijímačky na konzervatoř. Radit se při tom může s koučem Rytmusem, volá jí prý každý den.

Aničko, přivítala jsi mě slovy, že dnes jsi „hovorčivá“. Normálně nebýváš?
Ne. Snaží se ze mě hodinu dostat slovo a já pak řeknu jenom „no“.  

Jak ses v tom případě vypořádala s tlakem médií, která psala během Hlasu nejen o tobě, ale i o tvém tatínkovi, jehož během soutěže postihl kolaps? Jeho zdraví se v bulváru dost probíralo.
Na to jsem samozřejmě připravená nebyla. Ale asi si řekli, že mě nebudou trápit, protože jim stejně nic nového nepovím. A co se táty týče, neřešila jsem to. Jasně, bylo mi to líto, ale věděla jsem, že to není nic vážného.  

V televizním medailonku jsi říkala, že když budeš postupovat, nebudeš muset doma uklízet. Jak to tedy teď u vás doma vypadá?
No, neuklízím, jsem pořád někde pryč. Budu dělat desku, chci ji stihnout za dva měsíce.  

Proč tak rychle?
Nerada stojím na místě. Každopádně na uklízení teď nemám čas.  

Už víš, s kým ji budeš dělat?
Vím, ale nemůžu to prozradit.

Bude to někdo z Česka?
Ne, jsou to známá slovenská jména. Ale co se koncertů týče, mám pěkného kytaristu. Budeme hrát ve dvou.

Budeš si psát na desku texty?
Texty mi nejdou, nevím, o čem bych měla psát. Nechci psát o sobě, protože se zas až tak nemusím. Chtěla bych psát něco poučného, jako že tohle by se nemělo dělat, protože je to zlé. 

Není škoda, že písničkářka jako ty nechce psát o sobě, o svých pocitech?
Možná někdy něco takového napíšu, ale bude to takové, že… počkejte…že si z toho ostatní budou moci vzít příklad.

Máš venku první singl Na cestě, ten je ale o dost víc popový než to, co jsi předváděla v soutěži.
Deska bude možná popová, ale dám do ní něco alternativního. Aby to byl můj styl, tak, jak jsem zpívala v soutěži. S kytarou.

http://www.youtube.com/watch?v=t2vnAygk3pg

V Hlasu jsi na kytaru brnkala docela suverénně. Kdy ses na ni naučila?
Když mi bylo devět, naši mě přihlásili do hudební školy na klasickou kytaru. Já jsem ale vyrůstala na rock´n´rollu a tvrdší hudbě, na Led Zeppelin. Tak jsem tátovi řekla, ať mě s tím netrápí, klasika není nic pro mě. Že zkusím jinou alternativu. Naši mě tedy odhlásili a já jsem se začala učit sama, odkoukávala jsem riffy z YouTube. Dodnes jsem samouk, ale chtěla bych jít na konzervatoř. Taky bych se ráda zlepšila ve hře na klavír.

Říkala jsi, že jsi vyrůstala na rock´n´rollu, i v medailonku hlasu jsi napsala, že tvoje oblíbená kapela jsou Led Zeppelin. Trochu nezvyklé na šestnáctiletou slečnu.
Když jsem byla v mámině břiše, pouštěl mi táta Black Sabbath a Rolling Stones. Pak jsem se narodila, ve čtyřech mi je pustili znova a já jsem si uvědomila, že už jsem to někde slyšela a že to chci poslouchat dál.  Nedávno jsem k tvrdší hdubě přidala alternativní rock, Muse nebo Radiohead. Na dobrou náladu mám rockové kapely, na depku si pustím Muse. A když depku nemám, tak mi ji Muse vyvolají.

Co by sis pustila teď?
Asi nic. Depku nemám a ticho je někdy dobré. Na Hlase bylo nejhorší, že mi pořád něco hučelo v hlavě, pořád si někdo někde zpíval, cvičil. Venku zase cinkaly tramvaje. Když bylo ticho, to vám byla nádhera.

Byl to dobrý nápad, přihlásit se do Hlasu?
Já jsem se nepřihlásila.

Kdo tě přihlásil?
Moje učitelka zpěvu. Jednoho dne mi řekla, že už jsem přihlášená a musím jít na casting. Byla jsem sice proti, ale řekla jsem si, že stejně vypadnu, a na casting jsem odjela. Jak jsem postupovala, docházelo mi, že to není tak zlé; získám nové kontakty, naberu fanoušky a hlavně zkušenosti.

Který moment byl pro tebe v soutěži největší zkušenost?
Asi to zní banálně, ale když jsem zpíval, a když se to lidem líbilo. Asi se to dalo poslouchat, když tleskali. Bylo jim to vidět na očích.

Během prvního kola jsi si jako kouče zvolila Rytmuse. Což je trochu v rozporu s tím, co jsi říkala o hudebních preferencích. Proč sis vybrala jeho a ne třeba Pepu Vojtka?
Říkala jsem si, že jestli se někdo otočí, zvolím si toho prvního. A pak se otočil Patrik (Rytmus – Patrik Vrbovský, pozn. red.) a ve mně hrklo. Neodsuzovala jsem ho, ale blízký mi nebyl. Nakonec se otočili všichni čtyři a mně došlo, že Patrik bude nejlepší. Měl něco v očích, co mi říkalo, že si nedělá legraci a že to bude dobré; měl tam něco ze mě. Později jsem zjistila, že jsem si vybrala opravdu dobře, on dokonce poslouchá nějaké mé oblíbené funky kapely. Taky mi dobře radil – díky němu jsem si užívala fakt, že zpívám pro lidi, nikoliv pro světla a kamery.

Po soutěži Rytmus odmítl, že by tě měl „vodit za ručičku.“ Rád prý poradí, když budeš potřebovat, ale jinak si jdete každý svou cestou.  Už došlo na rady zkušeného Rytmuse?
Ještě jsem ni c nepotřebovala, ale líbí se mi, že jsme v kontaktu, každý den mi volá a ptá se, jestli je všechno v pohodě, jestli nemám problém nebo nechci s něčím poradit.

Řada lidí před finále tipovala na vítězku tebe. Nakonec vyhrála Ivanna Bagová. Jak se člověk v takovém momentě cítí?
Nechtěla jsem vyhrát a Ivance jsem to fakt přála. Celou dobu, co jsme stály na pódiu, jsem si říkala: Prosím, ať vyhraje Ivanka.

Nechtěla jsi vyhrát?
Kdybych vyhrála, musela bych dřív vstávat. Takhle jsem víc v pohodě.

Dost možná, že Ivanna Bagová zpívá pop pro větší masy lidí.
Myslím, že se to časem uvidí.