Andělům všedního dne o nic nejde. Škoda.
V českých kinech je další počin z autorské továrny značky Michal Viewegh: film Andělé všdního dne. Tentokrát pod patronátem zkušené režisérky Alice Nellis, která se rozhodla natočit české Nebe nad Berlínem, i když v typicky české, trochu upachtěné úpravě.
V centru dění filmu Andělé všedního dne stojí osudy několika postav, jejichž příběhy jsou lépe či hůře propojené. Máme zde učitele v autoškole Karla (Bolek Polívka), jehož manželství s Marií (Zuzana Bydžovská) prochází fází naprosté vyprázdněnosti a útěchu tak Karel nachází pouze ve fantazírování o své studentce Ester (Klára Melíšková), čerstvé vdově bojující s depresemi. Podobně na dně je i Zdeněk (Václav Neužil), syn Marie, jemuž odlákal ženu i děti kamarád Filip (Ondřej Sokol). Klín tento „trojúhelník“ vrazil nejen mezi ně, ale i mezi jejich matky, z nichž ta Zdeňkova (Zuzana Kronerová) se proto utíká k andělským kartám a esoterice..
Všechny tyto postavy spojí smrt – pod dohledem čtyř andělů s tvářemi Mariána Labudy, Vojty Dyka, Vladimíra Javorského a Elišky Křenkové, jejichž úloha ve filmu je stejně tak nejasná jako výtvarná stylizace. To není jen kritická poznámka, ale fakt, který ostatně i film samotný v promluvách andělů tematizuje: čtveřice hlavních postav tu události jen pozoruje, banálně komentuje a jen velmi málo je dokáže fakticky ovlivňovat nebo s nimi hýbat.
To samozřejmě nemusí nutně znamenat problém a ze začátku to dává postavám andělů sympatický nadhled, který ale s přibývajícími minutami spíše vyprchává, místo aby někam dramaticky kulminoval společně se sledovanými osudy lidí. Ty jsou přes velmi zjednodušené a vieweghovsky obyčejné peripetie poměrně dobře dramaticky zvládnuté a pro diváka zajímavé, což je zásluha především výborné režie Alice Nellis. Přes výše zmíněné totiž dokáže nesourodý uzel postav obdivuhodně rozplést a stmelit.
Přes všechny výhrady, které můžeme k filmu a jeho způsobu vyprávění mít, totiž Andělé všedního dne odivuhodně disponují vyrovnaným hereckým ansámblem, jehož potenciál dokázala Alice Nellis vytěžit na maximum. Někoho opět možná překvapí, jak dobrý dokáže být Bolek Polívka v civilních rolích, kde opouští „přirozenou“ a bezpečnou bonvivánskou polohu. Příjemným překvapením je ale třeba i Václav Neužil, jenž dokázal ustát náročnou roli zhrzeného manžela, opuštěného rodinou, a vdechnout jí alespoň elementární tragičnost. Dvojnásob to pak platí pro postavu Ester; Klára Melíšková ji zkrotila a podmanila si ji natolik, že její emotivní scéna stáhne diváka na pár vteřin spolu s ní na úplné dno.
Potíž s Anděly všedního dne je v tom, že tenhle film není komedie a jako tíživé, depresivní drama funguje jen částečně, byť divák nemůže neocenit, jak efektivně režisérka buduje tenzi blížícího se konce. Bohužel jen falešnou, protože ve skutečnosti nikomu o nic nejde, jak film od začátku sděluje, a nikdo s ničím nemůže nic udělat. Divácké napětí tak víceméně pramení z čekání na to, jestli dopředu rozdané karty dokáže někdo zpřeházet nebo ne.
Pachuť zanechá i bizarní závěr, který vše pěkné, co se podařilo mezi postavami vybudovat, dokáže během chvíle spláchnout do záchodu. Postavit finále, kde mají postavy dojít rozhřešení a divák katarze, na motivu vysněného blowjobu jedné z postav, to může opravdu asi jen Michal Viewegh.
Andělé všedního dne
Česká republika, drama, 97 minut
Režie: Alice Nellis
Hrají: Bolek Polívka, Klára Melíšková, Zuzana Kronerová, Václav Neužil, Zuzana Bydžovská, Marián Labuda, Vojtěch Dyk, Vladimír Javorský a další
Premiéra v ČR: 9. října 2014
