Adaptace klasických Disneyho pohádek aneb kdo vlastně potřebuje remake
Walter Elias Disney se narodil 5. prosince 1901 v americké metropoli Chicago. I dnes, více než padesát let po jeho smrti, na něj vzpomínáme jako na toho nejlegendárnějšího autora pohádek (nejen) pro děti v historii. Jeho odkaz přežívá dodnes, a to nejen ve filmových studiích, která nesou jeho jméno. Po světě najdeme také specializované parky Disneylandy a jeho kultovní postavičky, jako jsou Mickey Mouse nebo Kačer Donald, snad známe úplně všichni.
Jasně, valná většina Disneyho tvorby nebyla tak úplně původní. Rád a hojně čerpal z tradiční lidové slovesnosti a klasických pohádek a námětů typu Malé mořské víly nebo pohádky o Sněhurce. Také Medvídka Pů celý svět znal už před Waltem Disneym.
Byl to ale právě on (a pochopitelně i jeho tým), kdo těmto kouzelným postavičkám a jejich příběhům vdechli úplně nový život. Sběr pohádek a lidových příběhů není zpravidla žádným zločinem a vlastně ani ničím novým – tak už to dělali třeba bratři Grimmové, Božena Němcová nebo dokonce i sám Karel Jaromír Erben – pokud máme zabrousit i do našich lesů a hájů. Walt Disney drží ale své prvenství úplně v něčem jiném – a sice v geniálním marketingovém pojetí svého byznysu.
Je to třeba?
Byli to právě lidé okolo Disneyho, kteří jako první přišli s konceptem merchandisingu nejen u filmové tvorby. Medvídka Pů nebo Myšáka Mickeyho tak můžeme znát ze školních potřeb našich mladších sourozenců, hrnků na kávu našich rodičů nebo plážových osušek z jakékoliv dovolené, kde se pohyboval někdo pod dvacet. Není se tedy čemu divit, že když se řekne právě třeba Medvídek Pů, všichni si představíme toho z disneyovky, a nikdo už ne toho původního, z pera spisovatele Milneho…
Disneyho tvorbu často označujeme za klasiku žánru – to je v pořádku. V posledních letech se ale setkáváme s trochu novým trendem. S tím, že pod Disneyho značkovou hlavičkou vychází třeba už i nové Star Wars, už jsme se docela smířili. Letos se ale dostal do kin příběh Kryštůfka Robina – jediného lidského přítele Medvídka Pů. A zpracování je opravdu dosti – ehm, moderní.
Hned příští rok se máme dočkat ještě předělávky příběhů sloního hrdiny Dumba a v posledním měsíci se snad celý internet baví jen o první ukázce z nového zpracování Lvího krále. Na řadě je také hraná verze Aladdina a my se ptáme – není to vlastně už trochu moc? Je opravdu třeba tyto „klasické“ pohádky znovu předělávat? Kdo vlastně potřebuje remake?
Jasně – dnešní generace dětí je patrně zvyklá na moderní způsoby animace, ale opravdu až tak, aby pro ně pohádky staré desetiletí byly mimo záběr jejich zájmu? Technickému zpracování nejspíš nebude možné vytknout opravdu nic, pokud se ale z příběhů ztratí ono kouzlo, které jsme jako děti všichni milovali, co na příběhu vlastně zůstane?
Takový Lví král je nádherným příběhem plným emocí a bezpočtu poučení. Opravdu si můžeme být jistí, že takto celistvý produkt nám Disneyho studia dodají ještě jednou? A pokud ano, tak na jak dlouho? Nebo budeme za pár let potřebovat hned další remake? Jsme zvědaví…
