96 hodin – nekompromisní ve své hlouposti
Kam se poděly filmy, co se obejdou bez přehršle digitálních triků, virtuálních průletů kamery a podobných rádoby „cool“ vizuálních jednohubek? Kde jsou filmy, které se nesnaží zamotat nám hlavu v každé druhé minutě filmu, aby na konci samy tápaly, co chtěly říct? Pokud i vy se cítíte přejedeni všemi těmi akčními filmy, ve kterých se užívá zpomalených záběrů, i když si hrdina zajde třeba jen na záchod, Luc Besson společně s Robertem Markem Kamenem vyslyšeli vaše prosby. Sepsali scénář, ve kterém se na nic takového nehraje.
Od začátku do konce máme ve filmu 96 hodin jasně nalajnovaný akční příběh bez jakýchkoliv přesahů. Sází na emoci, která v dějinách nejen kinematografie hrála vždycky prim: pomstu.
Bryan (Liam Neeson) je navenek obyčejný taťka, co kvůli své práci obětoval manželství, a tak svou sedmnáctiletou dceru Kim (roztomile přehrávající pětadvacetiletá Maggie Grace) vídá míň, než by chtěl. Je velmi starostlivý. Minimálně dvakrát je třeba „velmi“ podtrhnout a zakroužkovat, protože jestli někde existuje 
otec, co nespustí svou dceru ani na minutu z očí, je to právě on. Kim i přes jeho protesty odlétá do Paříže s kamarádkou pořádně si užít, ale dřív než stačí vybalit kufry, dcera vyděšená k smrti popisuje v přímém přenosu otci do telefonu muže, kteří právě unášejí její kamarádku a chystají se určitě i na ni. Když únosce zvedne telefon a vyslechne si, že si ho Bryan najde, pokud mu dceru nevrátí, ještě netuší, že jeho závěrečné „hodně štěstí“ je tu tak trochu navíc. Štěstí s tím nemá co dělat, protože Bryan je shodou okolností bývalý vládní špión, který to má ještě pořád v ruce, a rozhodně udělá všechno pro to, aby svému slibu dostál. Má 96 hodin na to, aby dceru našel a vytrhl ji ze spárů obchodníků s bílým masem. Pak už je šance na nalezení minimální.
Efektní a čitelný akčňák
Je trochu s podivem, že se režisér Pierre Morel, který má na svědomí film Okrsek 13, dokázal v 96 hodinách ukáznit a upustit od hi-tech moderních kinematografických postupů použitých právě v Okrsku 13. Film 96 hodin je až průzračně čistá ukázka toho, proč diváky akční žánr pořád baví. Je to demonstrace dynamiky akčního filmu, kde není důležité „najít sám sebe“, ale jednoduše řečeno dojít z místa A do místa B a cestou přejít přes překážky kladené do cesty (rozuměj postřílet co nejvíc padouchů, kteří si to zaslouží). Akce je efektní, ale zároveň přehledná a snadno čitelná. Fyzičnost akčních scén tu sice není tak vším prostupující jako v případě Bournova ultimáta, ale je vidět, že se Morel snaží podobnou „kontaktní“ poetiku soubojů zachovat.
Podívejte se na ukázky z filmu 96 hodin
Liam Neeson je možná na první pohled trochu zarážející typ akčního hrdiny pro postavu někde mezi Jamesem Bondem a Jasonem Bournem, ale kupodivu mu role sedla a v bojových sekvencích mu uvěříte každičký pohyb. A scénu s telefonátem, známou i z traileru, si určitě chvíli v hlavě podržíte – to je tak, když herec umí svoje věty působivě podat.
Napravená francouzská reputace
Nenechte se ale zmást: 96 hodin je v zásadě hloupý film. Ale je tak krásně nekompromisní v této své hlouposti nebo naivitě, chcete-li, že pokud budete chtít podlehnout, tak se této adrenalinové jízdě snadno poddáte. Konečně se v záplavě všech těch Taxíků a Kurýrů objevil snímek, který si nehraje na nic víc než na co má. Francouzský akční export si alespoň v mých očích trochu spravil reputaci.
96 hodin
Francie, 2009, 93 minut
Režie: Pierre Morel
Hrají: Liam Neeson, Maggie Grace, Famke Jenssen a další
Premiéra v ČR: 16. října 2008
