6 tipů jak přežít cestu „sockou“ a jinou dopravou – hlavně po ránu

I na přežití „socky“ jsou pravidla. Od našeho sociálního výzkumníka...

Zapněte autopilota. Asi to tak děláte, ale zopakujme si to. Je dobré znát svoji trasu. Tělo se pak může až na úsporné pohyby vypnout a ještě vlastně „mentálně“ dospat. Anebo se naopak můžete už připravovat na poradu nebo setkání se zákazníkem. Prostě neřešte, kudy pojedete, to je třeba vědet předem. Držte se mastné tyče a meditujte.

Vyzbrojte se. Mobil, noviny, iPod, deštník, taška – to všechno jsou předměty, které vám ohromně pomáhají. Můžete se na ně opravdu nebo jen na oko soustředit, když se nudíte. Také si s nimi vytváříte osobní prostor vedle sebe, na odložené noviny si sedne málokdo. Doporučujeme nemít ve sluchátkách muziku úplně na maxximum, hrozí, že přeslechnete hlášení. V každém případě je vhodné mít nějakou formu špuntů do uší. Ušetříte si tak nechutně hlasité vyprávění o zážitku spolupasažéra, které vás opravdu, ale opravdu nebere.

Nevybočujte z řady. Všimli jste si, že na přechodu nikdy nenarazíte do protichodce? Stejně tak to u nás zvířátek funguje v MHD, vlacích apod.. Při nástupu do metra či autobusu podvědomě oskenujeme prostor a vyhodnotíme, kde je pro nás nejvýhodnější stát nebo sedět. Chovat se jako ostatní je klíčem k úspěchu, jinak si vás všimnou a minimálně začnou očumovat.

Buďte skupina. I když jedete sami, představujte si, že jedete s nejlepšími kámoši. Pomůže vám to se tlačit i překonat případnou nucenou komunikaci typu „s dovolením“. A navíc se možná budete i lehce tupě usmívat při vzpomínce na známé. Kdykoli je to možné, cestujte s někým. Je to zábavnější i bezpečnější.

Oči do jednoho bodu. Abyste se pohledem nemuseli potkávat s mizerně vyspalými, jako jste vy, prostě si vyberte jakýkoliv bod ve vagónu a na ten upřeně civte. Budete sice vypadat tak trochu bizár, ale pořád lepší než nevědět kam s očima. Agresivním jedincům lze pak jen doporučit přesný opak, vpíjet se do očíček spolucestujícím. Riskujete tak ovšem, že vás dav po pár zastávkách prohodí oknem nebo v lepším případě otevřenými dveřmi.

Ultimativní rada. Když všechno selže a už jste mluvili i s řidičem (co se s ním nemá mluvit) o tom trápení, co v MHD zažíváte, a situace se nelepší, máte ještě jednu možnost. Všechno, co vás štve, obrátit naruby a brát to jako příležitost. Když třeba přejedete svoji zastávku, díky zasmání možná potkáte někoho úžasného ve stejné situaci. Co vy víte?