5 nejvíc nenáviděných hudebních žánrů. Co nesnášíte vy?
Lidé nemají rádi některé žánry z různých důvodů. Někdy jsou jim nesympatičtí intepreti, kteří jsou s daným žánrem spojováni, jindy je zas určitý styl tak populární (a značně ohraný), že už začíná lézt na nervy, nebo to může být něco úplně jiného. Každopádně pod každým článkem či videem týkající se daného interpreta najdete jistojistě zuřivou diskusi o kvalitách produkované hudby. My si dnes v našem pravidelném hudebním článku shrneme pět žánrů, kterým to lidé dávají nejvíc sežrat.
Redneck Rock. Je to takový ten druh rocku, kde jsou základními poznávacími znaky chraplavý mečák, rádoby drsňácká kovbojská image, nějaké ty ostré kytary inklinující až k hard rocku a atmosféra evokující zakouřený, zaneřáděný a alkoholem nasáklý venkovský bar. A k tomu textíky o zpackaném dětství, neopětované (nebo naopak oddané) lásce až za hrob a nostaligckým vzpomínkám na doby minulé. Příklady? Three Doors Down a pochopitelně Nickelback.
Pop Punk. Jedni ho nenávidí, protože je často spojován s hudbou pro pubertální školačky, a druzí ho nenávidí, protože je to občas hudba, která nedává příliš prostor k nějakému muzikantskému umění. Přitom punk samotný je samozřejmě o něčem úplně jiném. Ve fúzi s popem a celkově mainstreamovějším přístupem k psaní písní tak nějak zanikla všechna ta syrovost, špína a tvrdost punku, a to mívají mnozím kapelám jako Blink-182, Sum 41 nebo dokonce Green Day za zlé.
Emo. Vlnu emo máme už dávno za sebou, ale to neznamená, že by definitivně odezněla. Některým lidem se líbí posezení v depresi doteď. Celá ta věc kolem záměrně přitahovaného depresivního stavu byla hlavním kámenem úrazu tohoto žánru – o hudbu tu zase ani tolik nešlo. Například desky My Chemical Romance či 30 Seconds To Mars z tohoto období právě platí za jejich nejlepší v diskografii. Velkému množství lidí vadilo spíše bagatelizování tohoto psychického onemocnění a připadalo jim to nefér vůči skutečně nemocný lidem.
Country. Málokdo si to uvědomuje, ale bez country (a ještě předtím bez lidové vážné hudby) by dnes hudba vůbec nebyla taková, jaká je. Většina postupů a triků z country se totiž promítla do všech žánrů, ať už se bavíme o písňové struktuře, či rytmických tradicích. A bylo to právě country, které hodně posunulo i písňové textařství. Ono se to nezdá, ale právě historky o tom, jak je holka z vedlejší vesnice hezká / hloupá / promiskuitní a taky jak je v našem životě důležitý Bůh, jsou právě základem pro současné texty. Možná právě kvůli tomuto závanu archaičnosti nejsou někteří lidé z country dvakrát nadšení.
Nu-metal. A jsme u velice problémového žánru. Kapely, které se jím proslavily, totiž vyloženě nenávidí, když jim někdo řekne, že ho hrají. Obecně platí, že by nu-metal měl být jakási forma metalu, která hodně staví na netypickém zpěvu a všelijakých podivných zvucích (Slipknot, Korn), a také je tu obrácená strana žánru – o něco odlehčenější a mainstreamovější (Linkin Park) a aby toho nebylo málo, tak je tu i mix metalu s rapem (System Of A Down). Možná právě tahle vágní definice nu-metalu z něj dělá jeden z nejnenáviděnějších žánrů vůbec.