5 filmů, na které po Karlových Varech zajít do kina
Nebyli jste na filmovém festivalu v Karlových Varech? Nestihli jste ani pražské nebo brněnské festivalové ozvěny? Možná vám tedy přijde vhod 5 tipů na snímky, které by po karlovarské přehlídce neměly ujít vaší pozornosti. A ano, vítězný gruzínský Kukuřičný ostrov jsme do výběru nezařadili záměrně.
Chlapectví
V kinech od 14. 8. 2014
Režie: Richard Linklater
Jednou za čas se objeví film, který vás uhrane. Chlapectví je přesně takovou událostí. Samozřejmě, že velkou zásluhu na tom má unikátní metoda režiséra Richarka Linklatera: obsáhnul totiž přechod z dětství do dospělosti optikou stejného hlavního protagonisty, jejž obsadil do role v šesti letech a následně ho snímal celých dvanáct let. Kouzlo projektu, ono zachycení okamžiku mezi bezstarostným mládím a uvědoměním si světa v širších souvislostech, je ale v tom, jak snadno a bezešvě se mu to podařilo. Chlapectví i přes takřka tříhodinovou stopáž krásně plyne a nenudí. Procházka dětstvím sice s přibývajícími roky pro hlavního hrdinu těžkne, ale nikdy se na ní neztrácí naděje. A v mnoha tužbách, strastech, otázkách nebo pochybnostech hlavního hrdiny možná poznáte i své vlastní. Pokud byste letos měli vidět jenom jeden film, dejte si zatraceně záležet na tom, aby to byl tento.
Zázraky
V kinech od 14. 8. 2014
Režie: Alice Rohrwacher
Rozpětím o dost skromnější než Chlapectví, ale emocionálně minimálně srovnatelný snímek představila ve Varech italská režisérka Alice Rohrwacher. Hlavní hrdinka Gelsomina žije se svými třemi sestrami a rodiči na italském venkově, kde se potýká nejen s naprostou izolací od všeho moderního, ale hlavně s paličatým otcem, chovatelem včel, jenž se jen těžko vyrovnává s tím, že jeho dcera jednou dospěje a možná vylétne z úlu. I přes stroze znějící námět by vám film neměl uniknout, pokud máte rádi pocitové, křehce vystavěné „coming-of-age“ příběhy. Ne nadarmo si Zázraky na letošním filmovém festivalu v Cannes odnesli druhé nejvyšší ocenění, Velkou cenu poroty.
P. S. Pokud dokážete z hlavy po filmu dostat tuto italskou popinu, tak je s vámi něco špatně.
Nick Cave: 20 000 dnů na Zemi
V kinech od 9. 10. 2014
Režie: Iain Forsyth, Jane Pollard
Velmi efektní dokument o životě Nicka Cavea, na kterém se Cave autorsky podílel. O filmu jsme psali už během karlovarského festivalu, kde měl premiéru, v kinech v Praze a Brně běžel také během festivalových ozvěn. Pro všechny fanoušky Cavea povinnost, vidět by ho měli ale také ti, které bavá hudba jako taková. Nick tu vystupuje jako zamilovaný manžel, otec, který si s dětmi stíhá dát tak akorát pizzu u televize, ale hlavně jako široce rozkročený hudební polobůh s řadou nápadů, ideí a myšlenek (mnohdy na hranici kýče). Zajímavé jsou pasáže v autě s jeho bývalými spolupracovníky – Blixou Bargeldem nebo Kylie Minogue, která nyní v Caveove světě působí jako na návštěvě. Hodně prostoru má v dokumentu Caveův dlouholetý souputník (a vtipálek) Warren Ellis.
Ida
V kinech od 17. 7. 2014
Režie: Pawel Pawlikowski
Ida je nenápadný polský snímek režiséra Pawła Pawlikowského, který se od filmového festivalu v Karlových Varech těší mimořádně příznivé šeptandě, jež z něj dělá něco jako artový bestseller plnící kinosály (byť třeba jen ty malé). Jednoduchý film na povrchu, ale s hlubšími otázkami vyvstávajícími jako by mimoděk, vypráví příběh mladé jeptišky Idy. Ještě než složí slib a navždy zasvětí život Bohu, podnikne s tetou Wandou očistnou, ale i sebepoznávací cestu po stopách mrtvých rodičů. Film vyniká především krásnou, stylizovanou černobílou kamerou, která rámuje jednotlivé výjevy do netradičních obrazových kompozic a dává tak plně vyniknout hlavní hrdince a jejím výrazným očím. Záměrně odtažitý, strohý styl vyprávění skoupý na dialogy možná potlačuje emoce ve finále až moc, ale i tak se dá nečekaný karlovarský „hit“ jenom doporučit.
Díra u Hanušovic
V kinech od 24. 7. 2014
Režie: Miroslav Krobot
Vzhledem k vysoké návštěvnosti filmu je tu docela velká šance, že už jste filmový debut Miroslava Krobota viděli i vy. Pokud ne, berte toto naše doporučení jen s rezervou. Díra u Hanušovic o osudech postav (hrají je herci Dejvického divadla) jedné bezútěšné vesnice totiž rozhodně není třeskutá komedie a nedá vám nic zadarmo. Sledovat film je tak trochu boj, který na konci může přinést kýženou katarzi, ale stejně tak je tu velké riziko, že svébytnému humoru dejvického impresária u vás pšenka nepokvete. Svým způsobem je ona naprostá antidiváckost a vyprázdněná narace na Díře u Hanušovic sympatická. U některých epizodek se člověk pobaví a i herecké výkony až na zvláštní „moravštinu“ stojí za to, ale bohužel výsledný tvar diváka celých 102 minut neutáhne.