30 trapných chvilek, které jsme už všichni zažili: Třeba nechtěně někoho prohrábnete…
Stává se to při běžné komunikaci každý den. Je to tak “normální”, že to už ani nevnímáme. Ale nepříjemné je to pořád.
- Zamáváte na někoho, protože si myslíte, že je to váš známý. A není.
- Někdo se na vás směje, když jde naproti vám. Usmějete se zpátky a zjistíte, že ten někdo se smál na někoho za vámi.
- V baru neslyšíte slova. Kývete souhlasně na to, co vám protějšek povídá. Vzhledem k tomu, že otázka byla například: “Jsi promiskuitní?”, máte to spočítané.
- V baru si po pěti minutách a třech panácích nevzpomínáte jak, že se jmenuje ta úžasná osoba, co se s ní chcete bavit a před chvilkou jste se představovali.
- Při loučení více lidí si podáte ruku křížem. Pak skupinově ucuknete, přece to nese smůlu a chvíli nevíte, jak začít znova.
- Při setkání se na druhého vrhnete do objetí, když on má napřáhnutou jen ručku.
- Přidržíte dveře někomu, kdo je ještě daleko, a on / ona začne běžet.
- Nejdřív se srazíte a pak si v úzkém prostoru 5 minut dáváte přednost.
- Někomu odpovíte. Pak zjistíte, že mluví s někým jiným po telefonu.
- Odcházíte. Tlačíte do dveří s nápisem SEM. A cítíte pohledy lidí na recepci v zádech.
- Přicházíte. Berete za dveře s nápisem TAM. A tak dále.
- Stydíte se a chodíte po ulici v mlze bez brýlí a čoček. Poté vám známí vyčítají, že je ignorujete.
- V restauraci vám obsluha popřeje dobrou chuť. Vyhrknete: “Vám taky”.
- Vyprávíte vtip a zapomenete pointu.
- Začnete se smát vyprávěnému vtipu s tím, že ho už znáte.
- Uvědomíte si, že to, co vám je vyprávěno, už vám bylo dotyčným vyprávěno. Čí je to problém?
- Dáte ruku na cizí ruku na tyči v MHD.
- Upřímně a dlouho se loučíte. A pak jdete stejným směrem.
- Nechtěně někoho prohrábnete.
- Dovoláte se opravdu dobrému kamarádovi do auta, když jede se šéfem, a nevíte, že jste na hands free. “Baník pi*o!”.
- Ulevujete si na firemních veřejných záchodcích a necháte telefon při hovoru na hlasitý odposlech. Soused ocení.
- Pošlete hate email anebo smsku nesprávné osobě.
- Dámě v letech sdělíte, že na svůj věk vypadá dobře.
- Zeptáte se v obchodě, zda mají vaši velikost. Akorát, že dotyčná /-ý nepracuje v obchodě.
- Zemanův propadák. Myslíte si, že tam je ještě jeden schod. A on tam není.
- Do telefonu říkáte, že vás nebudí. A hlas máte jako právě probuzený /-á.
- Máte na večírku stejné oblečení jako někdo další.
- Nemůžete si pomoci, ale smějete se na veřejnosti moc nahlas. (hysterák)
- Někdo zvolá vaše jméno a víte, že v místnosti je vás Míš, Anetek, Lucií apod. víc.
- Potkáte starého známého a po úvodním: “Čau, jak se máš? Dobře.” už nevíte, co říct. Přitom zbývá 10 minut společné cesty.