23 fází, kterými procházíme, když dáváme výpověď
Výpověď není až na výjimky ukvapené rozhodnutí. Předchází ji zdánlivě nepodstatné momenty, situace a myšlenky, které ovšem jasně naznačují následující běh událostí.
- Začnou vás iritovat kolegové. Sociální předivo vztahů je jednoho dne narušeno. Stačí dlouhodobě nechápající a neurvalý šéf nebo arogantní kolegyně, co vám v ničem nepomůže.
- Sem tam se nudíte. Práci zvládáte, víc po vás nikdo nic nechce. Jste dokonce chváleným pracovníkem. Ale cítíte se jaksi nenaplněn /-a. Staří mazáci, co mají rodiny, tyhle pocity ignorují, jistota výdělku je pro ně prioritou.
- Sem tam usnete. Ne že byste byl /-a fyzicky unaven /-a, to psychická zátěž z nicnedělání má schopnost vás vysát.
- Nenapadají vás nové věci. Donedávna jste sršeli kreativitou a teď na poradách mlčíte a střídavě se koukáte na prstíky a do stropu.
- Cítíte se jako vymačkaný citrón. Energie = 0.
- Jste přecitlivělí i mimo práci. Odborníci tomu říkají snížený práh frustrace.
- Vyhledáváte v práci příležitosti si ze všeho a všech dělat legraci. To vás baví.
- Už nedlouho po příchodu na pracoviště se intenzívně těšíte na konec pracovní doby.
- Pracovní morálku máte sakra nízkou a tak musíte zůstat přesčas.
- Pokud kouříte, chtěli byste pauzu každých 10 minut.
- Pokud pijete kafe, zvýšíte spotřebu na úroveň cigaret.
- Neradi o své práci mluvíte se známými.
- Začínáte dělat chyby i v dříve úplně rutinních úkonech.
- Špatně se soustředíte a nové úkoly vám připadají neřešitelné.
- Pokud máte vlastní kancelář, začnete v ní často vzdychat. (slabší povahy i vzlykat)
- Webová adresa Hotjobs.cz vám není cizí.
- Poprvé vás to napadne: „Dám výpověď“.
- Stupňuje se to s: „Musím dát výpověď!“.
- Oznámíte odchod šéfovi a uleví se vám. Hodně.
- Začnete mít strach, že po téhle práci si už žádnou nenajdete.
- Najednou zjistíte, že nevíte, jak to říct doma.
- Začnete počítat dny, které zbývají do Sbohem a šáteček. Těšíte se.
- Plánujete rozlučku a víte, že je to vlastně fuk. Většinu lidí ze staré práce už nikdy nepotkáte.