15 způsobů, jak v Praze zaručeně poznat náplavu aneb všicí sú tu z Moravy
Lidí přistěhovavších se z různých koutů Čechie do Práglu jsou statisíce. A dají se jednoduše poznat podle svých zvyků a pro pozorné posluchače i přízvuku.
- „Pojedu z bráchoj.“ – a už víme, že dotyčná /-ý má něco společného s východními Čechy.
- „Tož.“ – A jakákoli variace dává tušit Zlínsko a širší Moravu.
- „Idu do doktora.“ – říká nikoliv spoluobčan z Ukrajiny, nýbrž z Ostravy.
- Fanatický podporovatel hokejové Komety. (rozuměj Brňák)
- „Mluvím spisóvnó normální češtinó.“ – hrdý obyvatel metropole, co se nachází dvě hoďky na východ od Prahy po dálnici smrti. Neprotahuje mluvu jako Pražáci –ej.
- Po roce bydlení v Praze je pro náplavu dobře možné, že neví, kde se nachází Národní divadlo.
- Náplava je někdy dost namistrovaná, což se projevuje její hranou nadřazeností. Asi je to způsobeno počtem ujetých kilometrů od domova.
- Náplava je unešená z pohledu na Pražský hrad s Karlovým mostem jako malé dítě nebo japonský turista.
- Když zaslechnete: „Děcka, kam pudem?“, je Morava opět v Praze.
- Náplava okamžitě startuje na přezdívku náplava a hrdě hájí domácí barvy.
- Náplavě připadá pivo v Praze i po několika letech pořád předražené.
- Náplava je pyšná, že se v noci vyzná v trasách MHD.
- Náplava si libuje v používání všech možných a nemožných pasáží a průchodů, kde byl rodilý Pražák buď nikdy, nebo jednou.
- Náplava nechápe, že jediný pravý Pražák je ten narozený U Apolináře. (příklad, narození v Thomayerce nebo Podolí = náplava)
- Náplava má ráda svůj vesnický a maloměstský klid a když jede na víkend domů, udiveně zjistí, že jí tam říkají „ta / ten z Prahy“.