12 kapel, které uslyšíte na festivalech Pohoda a Grape

Po přehledu vybraných koncertů na českých festivalech (Rock for People a Colours of Ostrava) se přesouváme k sousedům na Slovensku, kde se přes léto koná Pohoda a čím dál populárnější Grape. Vedle známých jmen jako Björk nebo Die Antwoord si představíme nejnovější nahrávky skrytých trumfů MØ, Kiasmos a dalších.

Tipy na koncerty z Rock for People a Colours of Ostrava

Kiasmos – Kiasmos (85%)

Bažant Pohoda

Loni propojila islandská dvojice hudebníků Kiasmos svou lásku k minimalismu a za pomocí tanečního beatu natočila album, které publicisti zařazovali do výročních žebříčků nejlepších desek. Ze skladeb jsou cítit jak severská zasněná piána, která využívá Ólafur Arnalds, tak sytezátorový electro pop od Januse Rasmussena. Společně mají nakročeno k berlínskému klubu, vhodněji by ovšem jejich hudbu využili filmaři v nějakém soudobém dramatu. Eponymní deska plyne v příjemném tempu od úvodní Lit po závěrečnou Burnt. Kiasmos dají vzpomenout na Jona Hopkinse stejně jako na Moderat, stále si ale zachovávají vlastní tvář. Písním nechybí nadhled a lehkost a působí jako příjemný doplněk denní rutiny i víkendového večírku. Živě toho pánové sice za pultem příliš neředvádějí, i tak ale Kiasmos „v akci“ doporučujeme. 

Tom Vek – Luck (80%)

Grape

Vekovo debutové album We Have Sound letos slaví deset let a u té příležitosti znovu vyšlo pod velkým labelem. V Brixtonu pak nedávno zaznělo celé živě. Hitů jako Nothing But Green Lights nebo C-C (You Set The Fire In Me) se dočkáme zřejmě i na peišťanském letišti, nicméně očekáváné budou stejnou měrou povedené kousky z loňské desky Luck. Tom Vek má sice omezený rozsah, zvuk odkazující k DIY kultuře ovšem skvěle dotváří. Jako kdyby naschvál něco vycnechával nebo zanedbával; na povrch tak vyplouvá minimalismus, s nímž hudebník pracuje a jež je patrný už z pohledu na obal desky. Na albu se nebojí ani písničkářství (The Girl You Wouldn’t Leave For Any Other Girl), nevíc mu ale stejně sednou elektronické věci – You’ll Stay nebo výtečná Sherman (Animals In The Jungle). 

Fat White Family – Champagne Holocaust (75%)

Bažant Pohoda

The Guardian je popsal jako transgresivní country-rock-funk a výstižněji tento zabijácký koktejl asi nepředstavíme. V hudbě Fat White Family je schovaná zvrácená zábava jako olizování očních bulv stejně jako styl života ve squatu. Kdo hledá, najde, dost možná se ale u Fat White Family vyskytnete náhodou. Champagne Holocaust je syrová záležitost, která ukazuje odvrácenou stranu nablyštěnému centru Londýna, kde se v pět končí a všichni kravaťáci se přesunou do nejbližšího baru na skleničku, aby v devět večer nebyla na ulici ani noha. Se skladbami Auto Neutron nebo Is It Raining In Your Mouth? se naopak v devět teprve začíná a další den potřebuje člověk pouze k rekonvalescenci, aby pak za setmění mohl opět vstoupit do putiky. Temná sedmdesátá léta, dekadence, ale i nadhled se kloubí v muzice, jež nastavuje zrcadlo současné mainstreamové společnosti. Někdy je potřeba vypnout. 

Off! – Wasted Years (75%)

Bažant Pohoda

Kapela Off! má díky excelentnímu obsazení obrovské renomé, přesto zřejmě navždy zůstane malou žánrovkou doplňující program větším kolegům, maximálně bude do posledního místa plnit věhlasné kluby. Přesně tam ale punk, který Off! představují ve své nejryzejší podobě, patří. Po sérii EP a eponymní desce si loni kapela našla čas k nahrání alba nazvaného Wasted Years. Jediná ze šesnácti (v případě digitální verze sedmnácti) skladeb přesáhne stopáž dvou minut, vše je tak řečeno v čase pod 25 minut. I tak jsou ale písničky delší, žádná není kratší než minutu, jak tomu bylo v minulosti. Trochu se tak vytratila naléhavost a těkavost, s níž do songů zpěvák Keith Morris vstupoval, drive Off! ale ani tentokrát nechybí. Stage diving si doma bohužel asi nevyzkoušíte, ale aspoň si ohulte přehrávač, co to jde.

Einstürzende Neubauten – Lament (85%)

Bažant Pohoda

Pokud loni na Pohodě někoho rozladilo vystoupení Kraftwerk, zařazení Einstürzende Neubauten do letošního ročníku Pohody ho odrovná úplně. Ať už jde o elektroniku nebo prostější verzi s trubkami a řetězy v pozadí, jak se zdá, Němci se v industriálním prostředí rochní. Trubky nechybí ani na Lamentu; nejznatelnější jsou ve skladbě Der 1. Weltkrieg, kterou spolu se dvěma třetinami nového materiálu zařazují na aktuálním turné do koncertního setu. Blixa Bargeld totiž dobře ví, že tu nebude navždy a že je třeba všechno představit, dokud je čas. Loňská deska navazuje na dosavadní obsáhlou diskografii kapely a už během prvních pěti skladeb poznáte, jak bohatou představivost Blixa má. Celá tvorba Einstürzende Neubauten je velmi individuální záležitost, ovšem i přes případné výhrady k nějakému období je třeba přiznat, že i po pětatřiceti letech má tahle kapela co říct. Doufejme, že na Pohodě tomu bude stejně.

Die Antwoord – Donker Mag (65%)

Bažant Pohoda

Die Antwoord, trojice z Jihoafrické republiky, se díky předešlým nahrávkám s tanečními peckami Enter The Ninja, Rich Bitch nebo I Fink U Freeky dokázali vypracovat mezi interprety, kteří jsou na top listu koncertních vystoupení, což dokazuje i zájem trenčínské Pohody. Jak ale obstála v přehrávačích s poslední deskou Donker Mag? Zatímco na začátku se kapela jevila jako výstřel do prázdna, dneska už se Die Antwoord snaží být ve své práci sebevědomí a umělecká angažovanost je cítit i z jejich loňského alba. Není ale poskládané tak, aby se v něm posluchač neztrácel. Jednou chtějí být starým Eminemem (Raging Zef Boner), podruhé fušují do současného electro popu (Ugly Boy), potřetí jdou cestou vstříc tanečním klubům (Sex). Nezapomněli ani na výstřednost (Happy Go Sucky Fucky), která vyzní nejlépe právě naživo, překvapivě ale bodují i s umírněnou polohou (Strunk). I čísla prodejnosti říkají, že se Die Antwoord přibližují blíže mainstreamu, otázkou ale zůstává, zda je hype oprávněný.

Kaytranada – Whatever (70%)

Bažant Pohoda

Kaytranada má teprve dvaadvacet let, za svou kariéru už ale stihl udělat nespočet remixů zejména hiphopovým a R&B umělcům. Jeho nejnovějším počinem je My Dope House, na níž hostuje Freddie Gibbs, posledním plnohodnotným projektem ale byla kolekce Whatever, na níž jsou hravé věci jako 246, ATM Jam (Alternate Mix) nebo TaDaTa (2011), ale i vážnější tracky připomínající tvorbu Cheta Fakera nebo The Roots (Regrets, Roots – Silent Treatment Intro). Téměř celým mixtapem provází tleskací motiv, skutečná vodící linka ale chybí (což dokazují i skladby poskládané za sebe podle abecedního pořádku). Kaytra je ovšem stejně nejlepší naživo!

Björk – Vulnicura (80%)

Bažant Pohoda

Vymodlenou zastávku Björk na trenčínské Pohodě a následně na ostravských Colours už snad nic letos nezhatí. Psát o jjeím aktuálním albu Vulnicura jen nadšeně ale není tak docela snadné; nabízí totiž přehršel nápadů, které kromě Björk vzešly z pod rukou talentovaného Arcy. A narozdíl od jeho vlastního debutu, jenž si drží formu a prezentuje novou tvář elektronické hudby navazující na Aphexe Twina a Buriala, se na albu Vulnicura „jeho“ zvuk tříští. V kombinaci se smyčci dotváří líbivou kulisu podporující zpěvaččiny vize, zároveň jí ale tak trochu podléhá. Björk tak namísto smečí vysokých nahrávek pouze jistě vrací údery a čeká, jak na ně soupeři – fanoušci zareagují. A takový přístup už zkrátka někdy může nudit. 

Kadebostany – Pop Collection (70%)

Grape

Švýcaři Pop Collection už měli možnost čeští fanoušci ohodnotit na konci února po vystoupení v Paláci Akropolis. Těžko odhadovat, zda bude kapele festivalová stage slušet stejně jako klubová scéna, hudbou ale jistě zaujme. Na své druhé nahrávce nazvané Pop Collection hudebníci rozehrávají jemné popové struktury, obohacené o saxofon, trombon a decentní elektroniku. Někde umělý zvuk vynikne víc (Jolan, Bugs & Flowers), hlas zpěvačky Aminy je ale čistá složka, která posouvá skladby o level výš. Když k tomu navíc přidáme balkánské rytmy (Hey!, K-Airline), vznikne příjemná, zábavná kolekce. 

Gramatik – Coffee Shop Selection (75%)

Gramatik

Slovinský DJ a producent Gramatik už funguje na scéně několik let. V České republice vystoupil loni v listopadu, to však ještě nebyla venku aktuální nahrávka Coffee Shop Selection (CSS) ani soundtrack k filmu The Condor. Na Grapeu pravděpodobně předvede něco i z této selekce, pro jejíž pražení DJ použil velmi kvalitní zrna. Pokud bychom s deskou CSS zavítali do některého z coffee shopů, nejednomu zákazníkovi by zpříjemnila posezení. Nechybí klasická škola intrumentálního hip hopu, jammování ani živé nástroje. Progresivnější fanoušky zase potěší futuristický zvuk, kterým se v současnosti Gramatik ubírá; to nejzajímavější z nahrávky představuje skladba Virtual Insight. Lépe ovšem fungují jednotlivé skladby samostatně v setech než pohromaděna albu.

MØ – No Mythologies To Follow (85%)

Grape

Slovenští fanoušci si ji mohli před dvěma lety užít na Pohodě, Češi ji loni viděli na Colours of Ostrava a tentokrát se zpěvačka MØ vrací na Grape, navíc v roli jedné z hlavních hvězd. Její album No Mythologies To Follow ji totiž katapultovalo mezi hlavní vývozní artikl dánské hudební scény. Zcela poprávu. Přestože se nejčastěji setkává s electro popem, ráda se p otkává také s dubstepem a trapem. Toto propojení logicky vyústilo ve spolupráci s Major Lazer a DJ Snakem, s nimiž natočila jednu z nejlepších letošních skladeb Lean On. Hitový potenciál už MØ představila na své desce a předchozím EP. A to sklabu Don’t Wanna Dance, kterou zpopularizovalo množství coverů a reklam, nemůžeme označit za to nejlepší, co nahrávka nabízí. Méně přimočařejší věci jako Never Wanna Know, Walk This Way nebo Glass potěší svým neotřelým přístupem daleko víc.

The Maccabees – Given To The Wild (90%)

Grape

Angličtí indie rockeři The Maccabees vydají očekávanou novinku Marks To Prove It až na konci července, my se tak ohlédneme za poslední nahrávkou Given To The Wild. Právě díky jejímu soundu bude účast kapely na Grapeu vhodným poračováním loňského vystoupení Foals. Jde o velmi kompaktní desku, které od první chvíle očaruje specifickým zvukem cinkavých kytar. Přestože má nahrávka svižnější tempo, plyne jaksi ledabyle a přirozeně, až se z ní stane příjemná kulisa pro běžný poslech. Rychlejší skladby jsou tu pěkně vyvážené pomalými pasážemi a celé album okázale uzavře dvojice skladeb Slowly One a Grew Up At Midnight. I když byla předešlá deska Wall Of Arms dobrá, Given To The Wild postavili laťku The Maccabees tak vysoko, že ji budou obtížně překonávat. Možná i proto vydání novinky o rok posunuli.