10 zapomenutých hrdinů, o kterých jste asi nikdy neslyšeli a měli byste
S významnými osobnostmi, které měly zásadní vliv na lidstvo, se setkáváte už od základní školy. Ať už to byli lidé, kteří objevili léky na řadu civilizačních chorob, nebo ti, kteří se zasloužili o vznik a vývoj dnes již naprosto běžně používaných věcí. Na druhé straně jsou tu ale také ti, jejichž jména upadla v zapomnění, a to docela neprávem. Kterým lidem se podařilo zachránit tisíce životů a vy je asi neznáte?
Henri Dunant (1828–1910)
Během obchodního setkání v roce 1859 byl svědkem bitvy u Solferina. Z vlaku viděl téměř čtyřicet tisíc těl umírajících a mrtvých vojáků, kteří tam zůstali napospas. Dunant se rozhodl přetransformovat město na obrovskou nemocnici, kde zraněným vojákům pomáhali všichni místní obyvatelé. O svých zkušenostech napsal knihu a na jejím základě byl založen Červený kříž, který Dunant vedl. Za své činy se stal prvním držitelem Nobelovy ceny za mír.
Jesús Garcia Corona (1881–1907)
Hornické mexické město Nacozari mohla poznamenat v roce 1907 velká tragédie, ale té Jesús Garcia Corona zabránil. Zatímco pracoval na železniční stanici, všiml si, že se do stanice blíží vlak a hoří mu střecha. Protože věděl, že je naložený dynamitem, bylo mu jasné, jaké následky může výbuch mít. Proto naskočil do vlaku a plnou rychlostí ho nasměroval mimo město. Obětoval svůj život, a tím zachránil stovky místních lidí.
Witold Pilecki (1901–1948)
Tento polský voják je považován za jednoho z největších válečných hrdinů všech dob. Proč? Odhalil totiž, jaké hrůzné činy páchají nacisté v Osvětimi. Lidstvo si totiž v roce 1940 myslelo, že je toto místo pouhým z dalších vězeňských táborů. O jeho skutečné podobě měl ponětí málokdo. Kolovaly jen pověry. Na základě nich se nechal Witold Pilecki dobrovolně do tábora zajmout. Zorganizoval zde odporové hnutí a o zvěrstvech, která nacisté provádí, posílal vzkazy západním spojencům. Strávil tam nakonec dva a půl roku, během kterých stačil nasbírat dostatek informací a pak společně se dvěma dalšími vězni uprchl.
Norman Borlaug (1914–2009)
Dalším držitelem Nobelovy ceny míru se stal Norman Borlaug, jinak přezdívaný jako Otec zelené revoluce. A co se mu podařilo dokázat? V mládí se v Mexiku věnoval zemědělskému výzkumu a vyvinul různé druhy pšenice odolné vůči chorobám. Tyto odrůdy společně s moderní technologií zemědělské výroby přenesl také do Pákistánu a Indie, díky čemuž se v roce 1963 zařadilo Mexiko mezi vývozce pšenice a v dalších zemích se tak dostal k potravě nespočet lidí, kteří by jinak zemřeli hladem.
Henrietta Lacks (1920–1951)
O této ženě jste možná slyšeli v některém dokumentu. Svůj přínos měla až po své smrti, kdy podlehla ve svých jednatřiceti letech rakovině. Po smrti jí byly odebrány buňky, a zjistilo se, že jsou zcela unikátní. I přes proces buněčného dělení se obnovovaly, aniž by odumřely. Její buňky dostaly jméno HeLa a v biomedicínském výzkumu sehrály významnou roli. Na jejich základě totiž bylo objeveno očkování proti dětské obrně, což pomohlo zachránit miliony životů.
Vasilij Arkhipov (1926–1998)
Nebýt jeho, vypukla by 3. světová válka. A jak k tomu málem došlo? V roce 1962 ztratil během kubánské raketové krize kapitán ponorky B-59 kontakt se základnou v Moskvě a věřil, že vypukla válka mezi SSSR a USA. Naznačovalo tomu také to, že americké lodě na ponorku útočily, protože chtěly, aby se vynořila a identifikovala. Kapitán chtěl v reakci na to vypustit nukleární torpédo, ale Arkhipov odmítl takový útok odsouhlasit a přesvědčil kapitána, aby se vynořil a vrátil zpět domů.
James Harrison (1936–současnost)
O tom, že darovat krev má opravdu smysl, by mohl James Harrison vyprávět. Podařilo se mu tak totiž zachránit život více než dvěma milionům mimin. Jak? Má totiž extrémně vzácnou krev, která obsahuje protilátku, která zabraňuje novorozencům zemřít na hemolytickou chorobu. Za svůj život pan Harrison daroval krev 1173 krát a jeho krevní plazma umožnila vznik Anti-D očkování, které dnes dokáže toto onemocnění vyléčit.
Stanislav Petrov (1939–současnost)
Zachovat chladnou hlavu v situaci, kdy to vypadá, že přichází zkáza světa, dovedl kromě Arkhipova také Stanislav Petrov, a to 23. září 1983, kdy sovětské výstražné systémy ohlásily, že USA vypustily několik nukleárních raket. Petrov tomu ale nevěřil a podrobně prozkoumal záznam. Ukázalo se, že šlo jen o falešný alarm, a takto to prezentoval i svým nadřízeným. Díky tomu nedošlo k potenciálnímu zpětnému útoku, který by mohl vést k další světové válce. Za svůj čin byl ale namísto vyznamenání potrestán, protože neuposlechl přímé rozkazy. V roce 2014 byl jeho skutek zpracován ve filmu Muž, který zachránil svět.
Alexej Ananenko, Valerij Bezpalov a Boris Baranov
Rok 1986 bude mít lidstvo v paměti asi ještě dlouho. Právě tehdy totiž došlo v Černobylu k největší jaderné katastrofě v dějinách lidstva. Ta mohla mít ale ještě mnohem horší scénář, nebýt těchto třech mužů. Výpadek proudu v elektrárně způsobil výbuch jednoho z reaktorů, který se začal tavit a radioaktivní odpad byl vypuštěn na ukrajinský venkov. Kromě toho ale hrozilo, že se spodek reaktoru roztaví a jeho obsah se dostane do bazénu s vodou, což by způsobilo obrovský výbuch a katastrofální následky pro větší část Evropy. Tito tři stateční pánové se ale rozhodli uvolnit uzávěr bazénu, aby se z něj voda vypustila, a tak této katastrofě zabránili. Přesto, že se vystavili obrovskému množství radiace, přežili všichni a dodnes Ananenko a Bezpalov žijí.
Ryan Hreljack (1991–současnost)
Z dětského snu vznikl obrovský projekt. Když se Ryan v šesti letech dozvěděl, že v Africe umírají děti kvůli nedostatku pitné vody, nebylo mu to lhostejné a rozhodl se s tím něco udělat. Jeho snem bylo postavit dětem studnu. Brzy se jeho kampaň dostala na veřejnost a Ryan vybral dostatek peněz, aby k jejímu výkopu mohlo dojít. Pokračoval dále a nasbíral přes šedesát tisíc dolarů a připojila se k němu i kanadská mezinárodní rozvojová agentura. V roce 2001 byla založena Ryanova nadace a od té doby se jí podařilo dokončit přes více než tisíc projektů, které pomohly milionům lidí v Africe.
