Příběhy sériových vrahů: Běsnění Ukrajinské bestie Anatolije Onoprijenky zaplatil životem nevinný
Je považován za "nejúspěšnějšího" ukajinského sériového vraha, podle některých už by mu ale lépe sedělo označení masový. Anatolij Onoprijenko známý také jako Ukrajinská bestie zavraždil celkem 52 lidí.
A. O. 52. Tak zní označení Anatolije Onoprijenka, ukrajinského sériového vraha, který celkem zabil 52 lidí. Přezdívalo se mu Ukrajinská bestie, Občan O nebo Terminátor a je dodnes považován za „nejúspěšnějšího“ vraha země. Někdy bývá označován také jako vrah masový, protože mu nedělalo problém zamordovat třeba sedm, osm lidí na jeden zátah.
O jeho dětství a soukromém životě se toho mnoho neví, ale jako skoro u všech zločinců, jeho dospívání nebylo lehké. Otec rodinu opustil, když byl Anatolijovi rok, a jen tři léta na to mu zemřela matka. Pubertu trávil v dětských domovech, které podle jeho slov neměly daleko k vězení. Onoprijenko se rychle naučil, že vítězí silnější, a pravidelně šikanoval mladší chovance.
Vraždit začal v červnu roku 1989, krátce před svými třicátými narozeninami. Na dálničním odpočívadle si vyhlédl mladý pár, který zde přespával. Muže uškrtil ve spánku, ženu omráčil a odtáhl do lesa. Tam se probrala, začala křičet o pomoc, a tak ji zastřelil. Těla pohodil na palouku a zakryl je větvemi, auto posléze zapálil. Stejně provedl i druhou dvojitou vraždu. Poté vraždil 16. srpna, kdy chtěl vykrást automobil, co měl za odstavený. Uvnitř ale spala pětičlenná rodina včetně jedenáctiletého chlapce. Onoprijenko všechny postřílel a jednu z žen, kterou rány neusmrtily, ještě ubodal.
Krádež byla hlavním motivem minimálně poloviny jeho kriminální činnosti, svým mrtvým kradl hodinky, prsteny i zlaté zuby. Když se Anatolije policisté ptali na motiv vražd, nejprve prohlašoval, že lidi prostě jen tak zabíjel, měl totiž pocit, že musí. Později se u soudu snažil bránit tím, že mu to poroučely hlasy, jednou to byla nějaká vyšší bytost, jindy samotný Satan. Onoprijenkovi totiž roku 1994 diagnostikovali schizofrenii a strávil čtyři měsíce na psychiatrii. Roky předtím cestoval po Evropě, kvůli léčení se ale vrátil na rodnou Ukrajinu. K zabíjení se vrátil jen rok na to.
Onoprijenko si nikdy nevybíral speciální oběti. Zabíjel, kdo mu přišel pod ruku – ženy, muže, děti, staré. Vraždil třeba týden v kuse každý den, lidi v autech i v jejich domech a po aktu trávil často ještě hodiny na místech činu, ačkoliv později prohlašoval, že mrtvoly a především jejich zápach nenávidí. Při odchodu měl ve zvyku místo činu zapálit. K poslední doložené vraždě došlo 22. března 1966 v obci Busko, při které zemřelo 12 obětí.
V té době už byla ukrajinská veřejnost strachy bez sebe. Z jedné vesnice, kde Anatolij zabíjel, se stala v podstatě pevnost, kterou 24/7 hlídali policisté, vojáci i občané, kteří zformovali domobranu. Po Terminátorovi pátralo 2000 policistů a 3500 vojáků po celé zemi. Jedním z podezřelých byl šestadvacetiletý Jurij Mozola, který nepřežil těžký třídenní výslech, během kterého ho vyšetřovatelé mučili všemi myslitelnými způsoby. On se ale stále nechtěl přiznat, byl skutečně nevinný, jeho tělo ale nápor nevydrželo.
Onoprijenka nakonec zradil bratranec, u kterého bydlel a u kterého našel velkou sbírku zbraní. Nebál se Anatolijových výhrůžek a vše nahlásil policii. Ta si pak spojila střelné zbraně s některými vraždami a Onoprijenka vzala do vazby. Nijak se nebránil a přiznal se k 52 vraždám. U rekonstrukcí byl velmi nápomocný a užíval si líčení všech detailů, na některá místa ho ale kriminalisté vůbec nebrali, protože se báli, že by ho místní zlynčovali.
Soud s ním byl ostře sledován, ale vlekl se – tři dny se pouze četl seznam obvinění. Nakonec byl vrah už jen za přítomnosti novinářů a policistů odsouzen k trestu smrti zastřelením. Roku 1995 se ale Ukrajina stala členem Rady Evropy, což znamenalo zrušení trestu smrti k 1. lednu 1999. Sám prezident Leonid Kučma psal o výjimku, nebyla mu ale udělena, a tak Onoprijenko dostal doživotí. V samostatné cele strávil 17 let a 54 letech zemřel na infarkt. Za celou tu dobu ho nikdo v cele nenavštívil.
Příběhy sériových vrahů: Český kanibal Ladislav Hojer snědl prsa oběti s křenem a hořčicí
Příběhy sériových vrahů speciál: Děti z pekla, které vraždily (nejen) své rodiče
