Příběh: Zažila jsem spánkovou paralýzu
Máme tu příběh jedné dámy. Vyprávěla nám, jak zažila spánkovou paralýzu.
Spánková paralýza je stav mezi spánkem a bděním, kdy si již mozek částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ještě dostatečně odlišit tuto realitu od snu a různých obsahů podvědomí, a zejména dosud nedokáže ovládat svaly, takže člověk má pocit téměř úplného ochrnutí příčně pruhovaného (kosterního) svalstva ovládaného vůlí, včetně neschopnosti používat hlasivky. Tento stav, doprovázený často různými halucinacemi a pocitem intenzivního strachu, se vysvětluje opožděním (asynchronicitou) funkce části mozku nazývané Varolův most, zodpovědné za „vypnutí“ příčně pruhovaného svalstva během REM fáze spánku. Díky opačné poruše můstku lze pozorovat během spánku pohyby, chůzi i mluvení u člověka, a dokonce běh či lov na neexistující (sněnou) kořist u kočky nebo psů. Spánková paralýza je obvykle uváděna jako nejpravděpodobnější vysvětlení fenoménu známého jako únosy do UFO.
Tak vysvětluje spánkovou paralýzu Wikipedie.cz. Co zažila naše čtenářka?
„Prožívala jsem těžké období. Byla jsem po rozchodu a psychicky jsem byla úplně rozhozená. Do toho jsem studovala a chodila do práce, takže pořád ve stresu, v poklusu, děs… Jednou jsem usla a najednou se mi zdál zvláštní sen. U dveří do mé ložnice stála vysoká postava zahalena do černé kápě. Nebylo jí vidět do obličeje,“ popisuje zážitky čtenářka.
„Pak se pomalu blížila k mojí posteli. Chtěla jsem promluvit a taky se zvednout na posteli, ale ani jedno nešlo. Byla jsem jako přikovaná! Postava se nade mě naklonila a já se vzbudila skřípavým skřekem – volala jsem svou spolubydlící,“ pokračuje.
„Druhý den, respektive noc, ke mně postava přišla znovu. Tentokrát mě ale chtěla udusit polštářem. Opět jsem nemohla křičet ani se pohnout. Když jsem se konečně probrala z paralýzy, měla jsem polštář na hlavě… Dodnes mě z toho mrazí. Přečetla jsem si o spánkové paralýze pár článků na internetu a je to docela děsivé. Někdo tvrdí, že když se ve spánku objeví černá postava v kápi, jedná se o nějakého démona…“ uzavírá čtenářka vyprávění o svém hrůzostrašném zážitku. To bychom tedy zažít nechtěli!