Podivný případ June a Jen Gibbonsových: Tichá dvojčata žila ve vlastním světě, jedna zemřela, aby druhá mohla žít
Říká se, že mezi jednovaječnými dvojčaty je zvláštní druh propojení, které nemůže existovat mezi nikým jiným. Sestry June a Jennifer Gibbonsovi to ale dovedly na strašidelnou úroveň. Jedna musela zemřít, aby ta druhá mohla vést normální život...
Dnes jsou známy jako Tichá dvojčata, ačkoliv jedna z nich je dávno po smrti… Kolem života dvojčat Gibbsonových a podivném úmrtí jedné z dívek je dodnes záhadná aura nevysvětleného a dost možná i nevysvětlitelného. Holčičky se narodily v roce 1963 do rodiny karibských přistěhovalců. Od malička byly téměř nerozlučné a když nastoupily jako jediné černé studentky na základní školu v britském Haverfordwestu, kvůli šikaně ze strany spolužáků se jejich pouto ještě zesílilo.
Na tom by nebylo asi nic zvláštního, kdyby to děvčata nedotáhla až do absurdna. Sestry totiž už v první třídě úplně přestaly komunikovat se svým okolím. Vytvořily si svůj vlastní jazyk a jediný člověk, se kterým mluvily, byla jejich mladší sestra Rose. Odmítaly se bavit i s nešťastnými rodiči, kteří je okamžitě hnali k psychologům, leč marně.
Až do jejich čtrnácti let nikdo nedokázal přijít na to, proč vlastně žijí odděleně od zbytku světa, a tak se jejich rodina po dohodě s pedagogy rozhodla, že je zkusí násilím oddělit. Každou dívku poslali do jiné internátní školy, ale velmi rychle se to obrátilo v katastrofu. Separátně se dívky staly zcela apatickými a nereagovaly už na žádné podněty vnějšího světa. A tak se vrátily domů jedna k druhé.
V domě rodičů si posléze vytvořily úplně samostatný vesmír. Žily ve společném pokoji, ze kterého téměř nevycházely, a s panenkami tam přehrávaly nejrůznější příběhy, které si samy vymyslely. Některé z nich namluvily na kazety jako dárek pro Rose, jiné si zapisovaly. Většinou šlo o milostná dramata s kriminální zápletkou. Jak se z holek stávaly mladé ženy, snažily se Jen a June své příběhy publikovat v nejrůznějších časopisech, vždy je ale odmítli.
Po dvacátých narozeninách se ženy rozhodly svůj svět přenést do toho skutečného. Seznámily se s dvojicí amerických mladíků a nechaly se svést na šikmou plochu. Dopouštěly se malých loupeží a podvodů, ale po několika měsících si pro ně přišla policie. Zatímco normální člověk by za takové přestupky dostal třeba dva roky ze vězení, dívky, protože nemluvily, byly odsouzeny ke dvanácti letům v blázinci Broadmoore.
A tam, jak později vylíčila novinářka Marjorie Wallace, vznikl podivný pakt. Ženy se podle Wallace dohodly, že jedna z nich musí zemřít, aby ta druhá mohla konečně vést normální život. To se skutečně naplnilo v roce 1993, jen pár dní poté, co sestry ze zařízení pro choromyslné propustily. V den, kdy je měli převážet do mírnější nemocnice, se Jennifer chovala velmi podezřele. Neustále opakovala, že umírá a při transportu usnula s hlavou složenou v sestřině klíně s očima otevřenýma dokořán. Po příjezdu ji zachvátila akutní myokarditida a velmi krátce na to zemřela. Pitva v jejím systému neodhalila žádnou nemoc ani stopy drog či jedu.
Vyvolala si snad Jennifer dobrovolně smrt, aby umožnila šťastný život své drahocenné sestře? To dodnes nikdo nevysvětlil ani nepochopil. Jisté je jen to, že po Jennině smrti June začala normálně komunikovat a dnes žije plnohodnotný a samostatný život. Jsou zkrátka věci mezi nebem a zemí…
44 dní pekla Junko Furuty: Únosci ji 400krát znásilnili vším možným, nakonec ji zalili do betonu
V kruhu až příliš úzce rodinném: Incestní klan Coltových přežíval čtyři generace
