Nejděsivější vlak a nádraží: Víte, o co jde?
Hřbitovy jsou sice smutnou, ale nedílnou součástí mnohých měst a vesnic. Jsou místem posledního odpočinku našich blízkých, příbuzných, kamarádů. Co ale dělat, když se hřbitov nachází ne zrovna blízko? V Austrálii si s tímto problémem v minulém století poradili po svém - takovými „vlaky smrti”. O co, že se jednalo? To vám popíšou následující řádky.
Roku 1865 byla v Sydney otevřena první světová pohřební stanice. Vedla prakticky z centra a přes několik zastávek až do cílové místa, tedy hlavního hřbitova Rookwood Necropolis, který byl a dodnes je největším hřbitovem na jižní polokouli. Je místem posledního odpočinku pro více než jeden milion lidí rozléhajícím se na ploše přes 700 akrů. Má dokonce i své poštovní směrovací číslo. Jedinou jeho velkou nevýhodou je jeho poloha. Nachází se totiž několik mil od středu města. Nejúčinnější způsob, jak tedy převážet těla, bylo právě pomocí vlaku.
Na vytyčených zastávkách se do vagonu naložily rakve a k tomu truchlící pozůstalí, protože se mělo za to, že rodiny by měly zůstat u zemřelého i na jeho poslední cestě. Poté, co byla těla přivezena na hřbitov, byla vyložena a převezena do určených hrobů. Zní to možná morbidně, ale jednalo se nejefektivnější způsob dopravy.
Zájem o tradiční pohřby však od roku 1950 klesal a pohřební vlak byl tudíž uzavřen. Původní stanice, ze které pohřební vlak odjížděl, stále ještě stojí na Regent Street v Sydney. V současné sobě slouží jako památník všem, kteří prošli jeho branami. Příchod stanice umístěné uvnitř Rookwood Necropolis byl rozebrán a přesunut do kostela Všech svatých do Canberry.
I když už vlaky neprojíždí ani počáteční, ani konečnou stanicí, jsou tato místa dosud notoricky známá pro své paranormální aktivity a to samé platí pro Rookwood pohřebiště. Návštěvníci uvádějí, že zde kolem soumraku spatřují podivné, temné postavy pohybující se mezi náhrobky.