Matthew Hopkins – neoblomný inkvizitor. Znáte ho?
Žít v období inkvizice a procesů s čarodějnicemi, tak to by nechtěl nikdo z nás. Skoro každý stát si prošel obdobím, kdy byli lidi pronásledováni, mučeni, týráni a popravování bylo prakticky na denním pořádku. Nad některým důvody takovýchto honů rozum stál. Stačilo málo a člověk byl na pranýři, upálen…, protože byl nařčen z čarodějnictví. I naše země takovéto období pamatují, v čele s inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ne jinak tomu bylo i v Anglii. Zde se v souvislosti s lovem na čarodějnice setkáte se jménem mladého a talentovaného advokáta Matthewa Hopkinse.
Narodil se kolem roku 1620 ve městě Suffolk. Byl čtvrtým dítětem puritánského kněze Jamese Hopkinse. Jelikož nebyly dochovány dokumenty, ví se o jeho životě do roku 1644 velice málo. Roku 1640 se přestěhoval do Essexu a zde zapůsobil jako gentleman a šikovný advokát, který se zabýval usvědčováním čarodějek během procesu s nimi. Jeho pravou rukou se stal John Stern – „kat”, který píchal šídla do lidských orgánů a genitálií. Jejich spolupráce nesla výsledky a všichni s nimi byli spokojeni, jak společnost, tak církev. Odsouzení už tak nadšeni nebyli. Oba společně usvědčili více čarodějnic než jejich předchůdci a kolegové. Okolí věřilo, že jen s Božím požehnáním můžou být tolik úspěšní, a tak si získali lidi na svou stranu.
První obětí byla jednooká Elizabeth Clark, jejíž matka byla už dávno před ní rovněž obviněna a oběšena za čarodějnictví. Stará vdova byla zavřena do žaláře a podrobena „zdravotní prohlídce”. Na těle jí našly tři bradavky, což prý byl znak čarodějnic, protože k počestné ženě to nepatřilo. Mučili ji, nenechali ji spát, nechali ji hladovět. Elizabeth vydržela čtyři dny, pak promluvila. Tělesně prý obcovala s ďáblem šest nebo sedm let, zjevoval se jí tři až čtyřikrát do týdne u postele, léhal s ní a spali spolu polovinu noci, měl podobu džentlemana s vyšívanou stuhou a vysoký byl jako pořádný muž. A řekl jí: „Bessie, musím s tebou léhat“. Vlastnit měla údajně i pět pomocníků. Během výslechu udala dalších pět žen, konečné číslo obviněných se ale vyšplhalo na 29. Všichni zbídačení a mučeni stanuli před soudem ve městě Chelmsford. 29. července 1945 jim byl udělen nejvyšší trest.
Matthew se pak veřejně vyhlásil jako hlavní lovec čarodějnic pověřený parlamentem. Pracoval hlavně ve východní Anglii. Svůj tým rozšířil o několik lidí, kteří rozpoznávali čarodějnice a mučili je těmi nejhoršími metodami. Obětmi byli nejčastěji chudí, staří lidé, v minulosti trestaní, kteří nebyli v oblibě u ostatních obyvatel.
Hopkins nelenil a vydal knihu s názvem The Discovery Of Witches, kde popisuje cestu ke kariéře, své metody vyhledávání (nejčastěji dle znamének, chybějících zubů, jizev, bradavic, defektů) a metody výslechu (Torturae Insomnie = mučený nemohl spát ani minutu, déle jak čtyři dny to nešlo vydržet. Člověk byl dezorientovaný, na zhroucení. Dále týrání hladem a žízní. Do roku 1645 se pak používal plavací test – k obviněnému se přichytla stolička a hodil se do vody, pokud vyplaval, znamenalo to, že má spolky s temnými silami a voda jej nechce, pokud nevyplaval, voda jej vzala, byl tedy nevinen, ale mrtev.)
Jeho poznatky se dostaly do zákonů a pravidel pro inkvizitory. Byl vyhledávaným odborníkem ve věcech čarodějnictví a za své úkony si účtoval nemalé peníze. Uměl dobře řečnit a manipulovat. Nikdo se mu neodvažoval odporovat. Zemřelo kvůli němu přes 260 osob.
Ne všichni však byli na Matthewově straně. Silně v opozici byl John Gaule. Spolu s duchovními a kněžími hovořili o tom, že lidi týrá a mučí, aby je donutil říci, co chce slyšet, zbavuje tak společnost pro ně nežádoucích lidí, nikoli nebezpečných a bere úplatky. Jeho inkviziční moc byla stažena a osekaly se jeho pravomoci.
Matthew zemřel 12. srpna 1647 na tuberkulózu. Možná to byl trest… Jeho jméno se stalo synonymem pro zlého informátora.