Marie Lafarge – pachatelka, či oběť jedovaté aféry?
V minulosti patřily jedy mezi bezpochyby nejznámější a nejpoužívanější smrtící nástroje. Používaly je především ženy, protože byly efektivní a práce s nimi byla čistá. Jednou z nejznámějších traviček se stala i Marie Lafarge. Neznáte její příběh?
Marie Lafarge se narodila 15. 1.1816 jako Marie Capelle a zemřela 7. 11.1852. Byla velice ambiciózní a ctižádostivou dívkou, kterou adoptovala a vychovávala pařížská měšťanská rodina. Dostalo se jí vzdělání, pohybovala se v okolí šlechticů, finančníků a představovala si, že jednou bude žít v těch nejlepších kruzích mezi vybranou společností. Dopomoci jí k tomu měl sňatek s Charlesem Pouch Lafargem, který se prezentoval jako bohatý průmyslník, majitel zámku Le Grandier. Výhodná partie, že?
Svatba se konala 10. 8.1839, Marie do svazku přinesla 100 000 franků. Po příjezdu na zámek, o tři dny později, pochopila, že udělala chybu. Zámek nebyl zámek, ale polorozpadlý, ponurý, vlhký a krysami zamořený klášter, hutní závod neprosperoval a novomanžel i jeho rodina byli pro Marii jen přízemními sedláky. Marie se zamkla ve svém pokoji a napsala manželovi dopis, ve kterém jej prosila, ať jí vrátí svobodu, dokonce pod pohrůžkou sebevraždy. Charles ji slíbil, že dá vše do pořádku, zámek, závod, ale co neudělá, nevrátí jí svobodu. Marie souhlasila. Zdálo se, že se vše zlepší. V prosinci oba sepsali na popud Marie poslední vůli s tím, že v případě smrti Marie, připadne veškerý majetek Charlesovi a v případě smrti Charlese, připadne majetek jí. Marie už ale nevěděla, že Charles později závěť změnil ve prospěch své matky.
Charles poté odcestoval na služební cestu do Paříže. Marie mu psala dopisy a poslala koláč. Po jeho snězení se Charlesovi udělalo špatně a jeho stav se nezlepšil ani po příjezdu na Le Grandier. Marie jej uložila do postele a starala se o něj. Přivolán k němu byl místní doktor Bardon, který se domníval, že se jedná o choleru. Na požádání napsal Marii recept na jed na krysy, kterých bylo na usedlosti víc než dost. Charlesův stav byl horší a horší. Byl dehydratovaný, slabý, měl křeče, zvracel. Další pozvaný doktor Massénat rovněž diagnostikoval choleru. Ale…
Jedna z příbuzných Anna si všimla, že Marie přidává do pití pro svého manžela bílý prášek. Marie argumentovala tím, že se jedná o cukr. Anna své podezření řekla doktorovi, ukázala mu skleničku s bílými vločkami na dně. Ten se domníval, že je to spadlá omítka. Anně to nedalo a začala Marii sledovat, zjistila, že dává něco i do polévky. Charlesův stav byl horší a horší. Povolán byl další lékař, doktor Lespinass, ten měl podezření na otravu jedem, ale bylo již pozdě. Charles 13. 1. 1840 zemřel.
Marie Lafarge usedla na lavici obžalovaných. Svědků i důkazů bylo mnoho, ale žádný z nich nebyl přímý. Krásná a křehká vdova vzbudila u mnoha lidí soucit a její příběh sledovala nejen Francie, ale i celá Evropa. To byl ten pravý čas pro doktora Orfillu.
Ten nechal tělo Charlese Lafarge exhumovat a zkontrolovat každý orgán na přítomnost arsenu. Dne 14. března 1840 vstoupil do soudní síně a prohlásil: „Prokáži bezpečně, že v těle mrtvého je arsenik, že nepochází ze země, v níž byla uložena rakev, a že není shodný s arsenikem, který se v těle běžně nalézá.” Obhajoba mladé travičky byla rozcupována a soudní toxikologie byla díky Orfillovi posunuta o další kus dopředu. Marie byla odsouzena k doživotním nuceným pracím. Trest jí byl zmírněn na doživotí. Zemřela na těžkou plicní chorobu. Do konce života tvrdila, že je nevinná.
Příběh této ženy fascinoval a doteď fascinuje. Byla skutečně ona ta, která trávila? I když tomu nasvědčuje prakticky vše, mnoho lidí věřilo, že to neudělala. Jak to bylo, tak to už se nedozvíme…