Za zlo může nedostatek empatie, naznačují Muse na novince Drones

I na sedmém albu si Muse zachovávají tvář kapely, kterou si jako první představíme pod pojmem alternativní rock. Hudebně se novinka Drones vrací ke kořenům, tematicky ale bouří tak, že tomu leckterý fanoušek nebude věřit.

S nadvládou je nejčastěji spojený politický systém v čele s někým naoko poctivým, jehož záměry jsou ale ve skutečnosti levé. Vtip je ten, že svržením jedné její podoby nedokážeme diktaturu vymýtit úplně. Vrátí se s novou maskou, a když na ni někdo ukáže prstem, v lepším případě si poklepeme na čelo, v tom horším dotyčného necháme odvézt ve svěrací kazajce.

V téhle roli – jen s rozdílem, že ji nikdo nebere jako mešuge – se ocitá britská skupina Muse. Její nové album Drones (právem) vyvolává na veřejnosti poprask. Není o kvadrokoptérách, s jejichž pomocí si z ptačí perspektivy nafotíte dům se zahrádkou, abyste se mohli známým chlubit, v jak perfektním stavu máte záhonky. Drony má zpěvák Matt Bellamy na mysli bezpilotní letouny. Stroje na zabíjení, které kdosi ovládá z dálky. Drony se nejen reálně používají ve válce s terorismem, ale zřejmě představují i obraznou paralelu životů většiny populace, která se nechává ovládat. Je vám to povědomé? Žádný div.

Hudebně Muse následují charakteristické postupy, dbají především na proměnlivost nálad a melodií. Dvěma třetinám alba dominují nepřehlédnutelné kytary s vytříbeným smyslem pro gradaci. Muse dávají najevo dvě skutečnosti: že hudebně vyzráli a že na to, aby někoho oslovili, nemusí nutně bořit hranice kreativity. Skladby Psycho, Reapers nebo The Handler znějí nově a jsou schopné lámat vazy, přestože používají tytéž riffy a kopáky, na které kapela v minulosti sáhla snad tisíckrát. Baladická Aftermath je de facto tentýž případ. Díky obsahovému kontextu a nenucenosti zní ale neslýchaně, stejně jako předposlední, téměř táboráková The Globalist, kde Bellamy nenápadně naznačuje, jak s všudypřítomným diktátem zatočit.

Aranžérsky bohatá a podmanivá Dead Inside nahlíží do tematiky nadvlády od kořenů a dokazuje tak komplexnost, s jakou kapela album uchopila. Písnička totiž vypráví o citové vyprahlosti a alarmujícím nedostatku vzájemného respektu a empatie, což je podle Bellamyho klíč všeho „zla“, jakkoliv široký a subjektivní může mít tohle slovo výklad. Je stejně syrová jako pocity páru, který se potká na diskotéce a už při prvním vzájemném střetnutí pohledů je jasné, že půjde o záležitost na jednu noc.

Z Drones je cítit pokora, na kapelu formátu Muse téměř nevídaná. Možná proto, že společnému nahrávání předcházelo intenzivní společné zkoušení, z části zřejmě kvůli faktu, že jde o desku spíš myšlenkovou než hudební. Muse v každém případě tentokrát dominují tím, jak nenásilně dokázali obě stránky propojit. Je dobře, že kapela přispěla do diskuse o tématech, které jsou dílem děsivé a dílem fascinují. Jenom tak se – byť třeba v malém – můžou dát věci do pohybu.

Muse – Drones
Vydavatelství: EMI/Warner Music
Celkový čas: 52:40
Seznam skladeb: Dead Inside, [Drill Sergeant], Psycho, Mercy, Reapers, The Handler, [JFK], Defector, Revolt, Aftermath, The Globalist, Drones