Z Oceánu v Roxy měl radost snad i Petr Muk

Na některé okamžiky se vyplatí počkat. Klidně devatenáct let. Právě tak dlouho trvalo, než se plány bratrů Vozáryových a Petra Kučery na znovuobnovení Oceánu setkaly s realitou. Petr Muk už u toho bohužel nebyl, zpěvačka Jitka Charvátová a plné Roxy ano.

Nad slavnostním večerem visela řada otázek. Jaké to bude? Dokáže Jitka Charvátová „nahradit“ Petra Muka? Co Oceán zahraje? A z backstage klubu Roxy jako by znělo: Jak nás lidé přijmou? Jak zareagují na Jitku? Přijde dost lidí? Pravda, koncem loňského roku už několik neformálních podařených mini-koncertů proběhlo, ale až tento večer měl být skutečným křtem ohněm.

Než čtveřice na pódiu a pár stovek lidí pod pódiem dostali své odpovědi, jiná čtveřice – Cartonnage – seznámila přítomné čtyřicátníky s elektropopem. Mladí a energičtí lidé, moderní hudební postupy a futuristické oblečky. Příjemná a svěží půlhodinka a k Oceánu téměř dokonalý kontrast.

Narcisy a jeden velký sbor
Oceán nemohl začít lépe. Hymnická Dávná zem, tedy její základní popěvek, proměnil Roxy v jeden několikasetčlenný sbor. Nutno dodat, že ze začátku působili návštěvníci poměrně strnule; jako by stále nemohli uvěřit tomu, kde jsou a co se před jejich zraky odehrává. Žádná velká divočina, dvacet let holt udělá s organismem své.

Ráchel s Petrem Mukem

Kult ale znovu ožil a s ním ožily také staré rituály. Ať už sborové odpočítávání zakončené zvoláním Oceán, nebo mávání narcisy během stejnojmenné písně; takhle nějak to asi vypadalo koncem osmdesátých let. Skladby jako Aha nebo Sen o měděných jablkách posloužily starším ročníkům jako vzpomínka na staré dobré časy a těm mladším jako ochutnávka z hudební historie naservírovaná na stříbrném podnose.

Skvělá Jitka Charvátová
A Jitka Charvátová? Respekt, velký respekt. Složitou úlohu zvládla s naprostým přehledem a noblesou sobě vlastní. K trojici muzikantů ladila na pohled i výrazově, dostatečně étericky a čarovně, přesto zcela přirozeně. Pokud jde o zpěv, komentář jednoho z návštěvníků ke skladbě V mlze „tuhle zazpívala líp než Muk“ hovořil jasně.

Jelikož tento i následující koncerty Oceánu mají posloužit především jako vzpomínka na Petra Muka, prostor dostali i s ním spříznění hosté. Z dvojice Bohouš Josef, Richard Krajčo víc zapůsobil prvně jmenovaný, divoké poskakování a přehnané úsměvy zpěváka kapely Kryštof do nálady večera příliš nepasovaly.

Posledním hostem večera se (slovy textaře Petra Honse) stal Petr Muk. Když vytleskávání na jeho počest ne a ne utichnout a když potom zazněla reprodukovaná Ráchel, možná měl i on, sledujíc vše tam někde seshora, pořádnou husí kůži.

Oceán + Cartonnage
27. dubna 2011, Praha, Roxy