Vary představily Trierova Antichrista. A dnes je čas na film s troškou naděje

Chodit do kina je stejně zvláštní činnost. Tlačíme se ve frontách, abychom pak sledovali pohyblivé obrázky, smějeme se a pláčeme, pak vyjdeme ven a za chvilku se zase tlačíme u jiných dveří ve frontě na jiný příběh. Dojímáme se a vyvoláváme si úplně dobrovolně noční můry...

Zvlášť negativní emoce jsou věc ošemetná. Na plátně se díváme na věci, u kterých bychom v reálu nechtěli být ani omylem. Vraždy, znásilnění, násilí na poli války i na poli domácím, psychické a fyzické utrpení všeho druhu. Nebylo by nám všem lépe, kdybychom si sedli někam do kavárny nebo se šli projít ven?

Brutální příroda
Kdo si myslí, že ano, ten určitě nezavítal před půlnocí do velkého sálu hotelu Thermal. Proběhla tu totiž česká premiéra nejkontroverznějšího filmu letošního festivalu. Filmu, který vyvolal bouře reakcí už při svém uvedení na festivalu v Cannes. Řeč je o snímku Antichrist dánského režiséra Larse Von Triera. 
Jde o příběh, ve kterém se mladý pár vyrovnává se smrtí svého syna tak, že odjede do lesů. Ovšem příroda kolem je krutá a divoká a děsivý zármutek a  pocit viny chlapcovy matky (Charlotte Gainsbourg) se stupňují. Manžel-psychoterapeut (Willem Dafoe) se sice snaží své ženě pomoci situaci řešit, ale „díky“ terapii se v ní ještě více rozdmýchávají vlastní démoni.
Ani předchozí Trierovy filmy nejsou procházkou růžovým sadem, Antichrist je ale předčí. V brutalitě, bezvýchodnosti a v bezostyšném chrlení režisérových psychóz směrem k publiku.

Podívejte se na ukázky z Antichrista

Předesílám, že jsem odešla chvíli před koncem. Tenhle už tak chmurný a hororový příběh se ke konci přehoupne do scén surového a explicitního násilí, uřezávání pohlavních orgánů a čirého šílenství.  Je však výborně natočený, s  atmosférou a vypointovanými momenty. Pro tu část diváků, která prožívá filmové postavy téměř fyzicky, to ale bude k nesnesení. I přesto,  že Charlotte Gainsbourg za svou roli dostala v Cannes Zlatou palmu za ženský herecký výkon.

Každá má svoji hranici snesitelnosti někde jinde. Co ale vím jistě, že dnes se vypravím na pozitivní filmy. Anebo na filmy, v nichž najdu alespoň kousek naděje a katarze.