Timkovci v Hradci Králové nadchli
Slovenská poprocková skupina No Name slaví. Tři Timkovic hoši a Viliam Gutray se dali dohromady před deseti lety. K letošnímu výročí vyrazili k velkému československému turné, které začalo 13. října v Trenčíně. V pondělí 3. listopadu se rozjela jeho česká polovina koncertem ve sportovní hale TJ Sokol v Hradci Králové. Litovat nemohl ani ten, kdo nepatří ke skalním fanouškům slovenské kapely.
Roztáhla se bílá opona a před zraky nadšených diváků vtrhli „Timkovci“. Ve vší parádě. Basák Vilo dobře doplňoval hudební podklad, který tvořili klávesák Zoli a famózni bubeník Ivan. Největším přínosem Dušana v army čepičce byly hlavně originální tanečky – jinak ho šlo bez problémů přehlédnout. V show nikdo nedokáže překonat Igora. Hned v úvodu si dokázal získat publikum nejen tvrzením, že turné začíná právě v Hradci Králové, protože se tady hraje nejlépe (proč jen mám pocit, že v Praze se bude hrát ještě lépe, až tam budou končit?), ale i megahitem Nie alebo ano. Tento večer to ale nebyl hit rozhodně poslední. Stačí jmenovat některé další: Ďakujem, že si, Večnost, Hĺadám nebo Žily. Nakonec přihodili i Čím to je a Ty a tvoja sestra. No Name osvědčené songy prokládali i kousky z nového alba V rovnováhe. Na ty sice diváci reagovali tak, jak je tomu u novinek zvykem, to znamená vlažně, ale nějaká ta starší hitovka typu Starosta atmosféru zase srovnala.
Starosta to srovnal
http://www.youtube.com/watch?v=1dbSyxYrzjk
No Name jsou rozhodně profesionálové, celý koncert koncipovaný jako průřez jejich tvorbou působil dojemně euforicky. Na projekční ploše probíhaly pasáže nejznámějších videoklipů, Igor se familiérně zdravil s nejvěrnějšími fanoušky. Po hudební stránce to byla slušně odvedená práce – nic víc, nic míň. Ale přesně na to diváci přišli. A nelitovali. Fanynka v tričku s Igorovým obličejem provolávala: „Bylo to boží!“
Za co lze No Name hodně pochválit, je právě výborná práce s publikem. Zvlášť v kontrastu s předskokanem Petrem Bende byla výborná.
Petr sice předváděl dobré muzikantství, ale svůj veškerý kontakt s divákem odbyl otázkou: „Jak jste se měli?" Projevil se jako jasný rocker při hitovce Anděl perutí mách, svůj všestranný hudební talent dokázal svíjením se s trubkou a exhibicí s bicími, publikum pak zklidnil baladou Nad horú svítá, aby ho zase rozdivočel songem I feel good.
Anděl perutí mách Petra Bendeho
Igor z No Name je perfektní entertainer, a sice podíváte-li se na to z kterékoliv strany. Těžko hledat výrazy, které dokáží popsat jeho vrcení se v bocích s pažemi jakoby přilepenými k trupu, jeho pohyb rukou nepochybně okoukaný z diskoték v osmdesátých letech, jeho dokonalé poskakování ve stylu „holčička a švihadlo“, nebo jeho kreativní pojetí ukázky slovenských národních tanců na začátku večera. Jako uspokojivá metafora popisující jeho kreace by se dali použít snad jen televizní Teletubbies. Sem tam prohodí sexuální narážku nebo ostřejší výraz, čas od času „pokecá“ s někým z diváků o partnerovi… Ten člověk ví naprosto přesně, co publikum chce, a taky mu to dává. Několik stovek lidi v hale jásalo při Igorově prostém sdělení „preťal som si žily“ a nadšeně křičelo „Igore, ďakujem!“, když „to“ (podle svých slov) po***l.
Původně jsem chtěl končit stylovým „Čím to je, že ten, čo nevie zpievať, zpievá?" Ale teď sáhnu pro ještě stylovější: „Teraz prišel čas, keď budem No Name ljubiť.“
Diváci, kteří se chystají na následující koncerty No Name, se mají na co těšit.
