Tělesné tresty: Co bylo v kurzu v dobách minulých?
Když se řekne tělesný trest, většinu z vás asi napadne výchovný pohlavek, pár přes zadek, zkrátka něco, co bolí a co jsme si "zasloužili", když jsme zlobili. Ovšem tělesné tresty, které sloužily k potrestání zločinců, byly trochu jiného rázu. V současné době už ve většině zemí nejsou legální, ale popravdě, někdy by byly možná efektivnější než sankce současné...
- Bičování
Typickým trestem používaným za dob Římanů bylo bičování. Na malé prohřešky se používal kožený řemen – tzv. ferula. Těžší zločiny se pak bičovaly scuticou vyrobenou z pruhů pergamenu. Nejvíce bolestivé ale bylo použití biče flagellum, což byly řemínky z volské kůže, které měly na konci uzlíky, háčky, kuličky či odštěpky. V Římě se rovněž bičovali odsouzenci cestou na popraviště. Roku 1530 zavedl Jindřich VII „bičovací zákon”, který stanovil, že tuláci budou dopraveni do tržního města a tam bičováni do krve. V různých dobách se tento trest ukládal za různé delikty. V Anglii v 18. století například za krádež, v Aberdeenu za smilstvo, za prostituci…. V některých státech se bičovalo ještě i ve 20. století. V současnosti se někde aplikuje za pokus vraždy, drogy či znásilnění.
- Vypalování cejchu
Vypálení je trestem, který zločinci zůstane navždy. Prvně se tento typ sankce použil v Babyloně za pomlouvání vdaných žen a kněžek. Ve středověké Anglii se vypalovala na obličej či na těla písmena specifikující trestní čin spáchaný zločincem. Například T bylo pro zloděje, F pro rváče. Takováto značka signalizovala okolí, ať si na daného člověka dají pozor. Od 14. století se počet vypalování zmenšoval, začal se totiž více používat pranýř a bičování.
- Zmrzačení
Zmrzačení můžeme považovat za těžší trest než vypálení, protože nejen, že trestanci zůstalo navždy, ale ještě ho znevýhodňovalo. Používalo se nejméně od prvního století u nižších kast za zločiny proti nadřazeným kastám. Chammurabiho zákoník tuto sankci jasně popisuje jako „oko za oko”. Docházelo při něm k amputaci končetin, uřezávaly se uši, vydloubávaly oči, a to vše zpravidla na veřejnosti.
- Pranýř a kláda
Tyto tresty byly takové tresty ostudy. Měly působit jako odstrašující případy. Obojí byly dřevěné konstrukce, k nimž byli zločinci připoutáni pro výsměch okolí. V kládě člověk seděl, nohy měl před sebou a kotníky zamčené. Naopak na pranýři stál a byl připoután za krk a zápěstí. Lidé takto potrestané zločince uráželi, házeli na ně krysy, kameny nebo shnilé jídlo.