Sziget 2014: 10 nejlepších koncertů na nejlepším festivalu

Maďarský festival Sziget, kam letos dorazilo 415 tisíc lidí, není jen skvělou středoevropskou hudební přehlídkou, ale i jedním velkým happeningem. Vozíčkáři, kteří zažívají crowd surfing, společné pouštění balonků či spontánní fanouškovské sestavy během koncertů - to jsou jen ukázky toho, co v Budapešti můžete zažít. Tady je TOP 10 vystoupení z pohledu našeho redaktora Ondřeje.

Queens Of the Stone Age: Vozíčkáři nad hlavou

Našlapaný set Queens Of the Stone Age (QOTSA) si měli možnost o den dříve vychutnat fanoušci v Praze (koukněte na fotky). Na Szigetu však vystoupení přihlížel několikanásobně početnější dav a vzhledem k festivalové náladě, k níž nejvíc seděl až příliš deskriptivní text písně Feel Good Hit Of The Summer, nebyla nouze o zajímavé momenty. Tím byl například crowd surfing, tedy moment, kdy dav nad sebou posouvá člověka – ovšem s vozíčkářem. Jeden takový wheelchair surfing se odehrál právě na koncertu QOTSA, o den dříve byl k vidění i během show Blink-182. Tomu se říká bezbariérový přístup. 

Korn: Vztyk! Sed! Vztyk!

Těžko říct, zda měl každý druhý vystupující potřebu vyzkoušet tento oblíbený koncertní prvek, nebo to bylo pouze kouzlem svobodného ostrova, ale hromadné sedání bylo na denním pořádku. Chvíle, kdy si během klidnější části písně všichni v hledišti sednou na zem a následně vyskočí, přišly na řadu jak při rockových koncertech, tak na parties. Ne vždycky to bylo efektní, ale většinou to fungovalo dobře. Neodmyslitelný byl hromadný výskok při písni Blind, která nemohla na závěr výtečného setu Korn chybět. 

Sziget 2014: O koncertu Blink-182
Sziget 2014: O koncertu Lily Allen
Sziget 2014: O koncertu Cee Lo Greena

Lily Allen: Za ránu balonem vstupenka do backstage

Krom prvního večera si fanoušci před hlavní stagí užívali speciální party. Stejně jako loni se vypouštěly dva desetitisíce balónků, mimo jiné se ale také mávalo vlaječkami nebo se foukaly bubliny. Koncert Lily Allen zase doplnily stovky plážových balónů různé velikosti. Příjemný moment, který dal vzpomenout například na vystoupení Thirty Seconds To Mars, se však z veselého pinkání po chvíli proměnil v souboj o záchranu čistého oblečení. Jelikož bylo čerstvě po dešti, areál se proměnil v bahenní past. Ta následně posloužila jako (ne)chtěná odkládací plocha pro pinkané míč a špinavou bombou tak chtěl do hlavy dostat jen málokdo. O to víc to muselo zamrzet fanouška, který dostal barevným míčem ránu od samotné zpěvačky. Lily se mu však vzápětí omluvila a přihodila nabídku volného backstage passu. 

Takhle to vypadá na Szigetu

Bombay Bicycle Club: Takhle se hraje naživo!

Prosluněnému sobotnímu odpoledni přidali na náladě Bombay Bicycle Club. Angličané, kteří se o den dříve představili premiérově i na Slovensku jako jedny z hvězd Grape festivalu, zahráli čistý, jednoduchý a přitom tak elegantní hodinový set, až zůstalo jednomu líto, že je letos nikdo nedotáhl do České republiky. Prostá scéna, na které se naztrácel žádný z členů, a výborné instrumentální obsazení, díky němuž se kapela nemusela spoléhat na přednahrané stopy. A všechno to znělo jako z desky. Některé aranže ale kapela jemně pozměnila a prostor ukázat se dostal hlavně baskytarista. Od celé kapely proudila do publika tak osvěžující energie, že předčila rozprašovače mírnící sluneční žár.  Bombay Bicycle Club tedy Whenever, wherever…

Kavinsky: Skvělý DJing i projekce

Francouzský producent Kravinsky dokázal do stanu A38 přilákat dav, ze kterého se ozývaly francouzské projevy hrdosti, doplněné modro-bílo-červenou zástavou. Kavinskyho show se honosí příponou Outrun Live, což naznačuje živé přehrání desky. Živý byl však na pódiu jen DJ. Naštěstí se ale neuchýlil k prostoduchému pouštění jednotlivých tracků, s jejich zvukem si často pohrával a jeho set nabídl i vizuální zážitek: kromě stylových červených světel namísto očí měl DJ vedle sebe projekční plátna, na která promítal stejné obrazy, jaké jsou k vidění na obalu jeho retro alba. A když se na konci rozezněly známé tóny hymny Nightcall, divák se zvukově i obrazově ocitl o stupeň výš. Někde na cestě k očistci.

Clean Bandit: Dobrá náhrada London Grammar

Letošní ročník poznamenalo několik zrušených vystoupení. Z hlavních hvězd nevystoupil mladý DJ Madeon a na poslední chvíli podobně jako loni odřekl svou účast Michael Kiwanuka. Ještě před zahájením se omluvili London Grammar, které však pořadatelé dokázali obstojně nahradit letošním objevem Clean Bandit (psali jsem o nich tady). Kapela kombinuje pop s aktuálními tanečními trendy a chvílemi zní jejich písně jako okleštěná verze Disclosure. Přestože jejich show není tak atraktivní, dojem zlepšují krásným čistým zpěvem a přirozeným projevem. Clean Bandit navíc předvedli jeden z nejpovedenějších coverů festivalu, skladbu Show Me Love.

Imagine Dragons: Skvělý start večera

Skupina si letos odnesla cenu Grammy v kategorii alternativního rocku. Že zas tak alternativní jejich hudba není, svědčí i množství lidí, kteří přišli na jejich pozdně odpolední vystoupení. Imagine Dragons svou energickou show se zdvojenými až ztrojenými bicími bavili celých sedmdesát pět minut. Na obhajobu ostatních spřízněných kapel, jež se představily ve stejném čase další dny – tedy The 1975, Bastille nebo The Kooks, je ale třeba říct, že jejich set sice nebyl ničím extra, ale jako start k večernímu programu posloužil skvěle. A nevadilo ani nedokonalá coververze Song 2 od Blur, do nálady přihlížejících totiž zapadla skvěle. 

Fedde Le Grand: Takhle vypadá party

Tento odstavec lze aplikovat téměř na všechny účinkující nočního programu stanu A38. Nebyl to pouze Fedde Le Grand, ale i jeho nizozemští kolegové Laidback Luke, R3hab, nebo Axwell či Silva, komu se dobře dařilo rozhýbat  tancechtivé účastníky týdenního mejdanu. Taneční kreace měli někteří dokonale vypilované podobně jako originální kostýmy. Když se navíc sešla skupina známých, došlo na předhánění se ve  vymyšlení kreativnějšího způsobu, jak na sebe upozornit. Z davu tak vyčnívali lidé stojící nejdříve na ramenou svých kamarádů, následně sedící na skládací židličce a nakonec stojící na kusu plastu vyrvaného z podlážky stanu. K tomu přidejte sborové zpívání, crowdsurfing, sem tam nějaké konfety, mraky vystřelené mlhy a máte taneční akce, na které na českých festivalech jen tak nezažijete.

Outkast: Povedený návrat legendy

Od letošní Coachelly stihla dvojice Outcast vystoupit v rámci oslav dvacetileté existence již několikrát, v Evropě ale příliš koncertů nemá. O to výjimečnější byl ten na Szigetu. Projevem a vizuálním provedením na kolegu v rapu Kanye Westa sice Outkast nemají, jejich show je ale pořád kvalitní zážitek kombinující raná ryze hip hopová léta a pozdější melodičtější popový zvuk. Největší odezvu měly samozřejmě Roses nebo So Fresh, So Clean a hlavně  Ms. Jackson a Hey Ya!, ale nenudily ani staré skladby. O zábavu se během setu staral i nad hlavami fanoušků putující stan, který o chvíli později doplnilo několik zahradních altánků. Tomu se říká garden party. Po sedmi dnech na Szigetu už člověka ale překvapí máloco. 

Island of Freedom: Nejlepší festival

Island of Freedom – Ostrov svobody. Tak se na týden jmenuje Óbudi-sziget (ostrov) v Budapešti. Letos festival navštívilo přes 400 tisíc lidí z různých koutů světa, což byl návštěvnický rekord. Ostrov je natolik velký a nabízí tolik možností, že je opravdu těžké všechno vyzkoušet a vybrat to nejlepší. A jelikož se festival koná ve městě, není nic jednoduššího než se vlakem nebo lodí vydat do centra a toulat se parádními uličkami maďarské metropole. Sziget je i díky skvělé a klidné organizaci jedním z nejpopulárnějších festivalů, a my potvrzujeme, že chvála na jeho adresu není přehnaná.