Stoleté nahotinky vyvolaly smích. Pravým opakem je český film Klíček
Je za námi první den filmovky (jak se familiárně přezdívá Letní filmové škole) a tak můžeme ukrojit první „Uherské kolečko“ z programu filmového festivalu v Uherském Hradišti. Letošní 35. ročník nabídne filmuchtivým návštěvníkům celkem 400 snímků a nespočet přednášek, diskuzí a workshopů.
Zatímco se slovácká metropole včera pomalu plnila návštěvníky, nabitý program začínal už v dopoledních hodinách. Naplno se rozjela sekce Visegrádský horizont, která přibližuje českou, slovenskou, maďarskou a polskou tvorbu. Vidět jsme mohli například filmy maďarského režiséra Pétera Bacsóa Ty zatracený živote a Stalinova snoubenka nebo českou parodii na komiksy Kdo chce zabít Jessii? v retrospektivě Václava Vorlíčka. Další obrovské sekce se zaměřují na rakouský nebo belgický film a nemalou část programu tvoří také cyklus Zamrzlý film určený komiksům. Silně přitahuje poetika filmů tzv. francouzského neobaroka, ale to vše vám přiblížím podrobněji v některém z příštích „koleček“.
Návrat do hrůzných politických poměrů 50. let
Centrální kino Hvězda nabídlo předpremiéru českého filmu Klíček, který se nedávno dočkal pozornosti i díky odmítavé reakci bývalého předseda KSČM Grebeníčka a jeho pohrůžce, že dá filmaře k soudu. Film uvedl umělecký ředitel filmovky Pavel Bednařík a s sebou přivedl i početnou delegaci v čele s režisérem Jánem Novákem. Slova se ujal i herec Jan Přeučil, představitel sadistického bachaře v uherskohradišťské věznici, kde se odehrává děj celého filmu. Do zpustlých prostor věznice, neblaze proslulé obzvláště brutálním zacházením během politických procesů v 50. letech, se jedné noci zatoulá mladá dvojice a na vlastní kůži zažije peklo komunistických lágrů. Snímek je sice náročným, přesto vítaným a originálním proudem ve stojatých vodách českého filmu. Ján Novák využívá neobvyklých stylistických postupů, současnost prolíná s minulostí, fikční svět střídá s černobílými dokumentárními záběry, které stroboskopickým efektem dokáží záměrně vyvolat v divákovi velmi nepříjemné pocity.
Erotické filmy vyvolaly v divácích smích
Před půlnocí jsem si naordinovala odlehčení v podobě rakouských němých eroticky laděných filmů Johanna Schwarzera. Ano, čtete správně, už v roce 1906 se natáčely krátké erotické filmy (roku 1911 je cenzura zakázala), ovšem pojem erotika se během 20. století samozřejmě relativizoval. Deset několikaminutových filmů souborně nazvaných Vídeň v negližé u dnešních diváků vyvolával salvy smíchu. Schwarzer byl původně fotograf a ve svých na tu dobu lechtivých snímcích určených výhradně pro pánské publikum revolučně ukazoval nahotu svých zákaznic i dam lehčích mravů, které se neohrabaně a zdlouhavě vysvlékají ze všech vrstev oblečení a přitom stydlivě pokukují přímo do kamery.
Zítra se můžete těšit na výběr z maďarských filmů, na které se chystám, a hlavně na postřehy ze slavnostního zahájení LFŠ, jež má proběhnout až během podvečera.
