Punk, motorky, hipsteři. Do televize jdou barevné Kmeny

I to, že pankáči nejsou jenom parta nepraktických štamgastů, hackeři netráví čas výhradně lámáním kódů a motorkáři nejsou bezmyšlenkovití hazardéři se životem, se bude snažit ukázat šestnáctidílný dokumentární seriál na motivy knihy o subkulturách Kmeny. V předpremiéře jsme viděli dva díly: o punku a hackerech. Punkový díl dnes v deset večer na ČT2 celou sérii otevírá.

Na jedné straně Petr Hošek ze skupiny Plexis, zasloužilý punkáč, který dny dělí rovným dílem na spánek, pití piva a koncertování, na druhé asketický bubeník kapely Pipes and Pints Lukáš Vincour, vegetarián, abstinent a milovník skejtování. Ten první vnímá punk jako platformu setkávání se starou dobrou komunitou, ten druhý jako nástroj svobodného života teď a tady. Tak v pětadvacetiminutovém medailonku zachytila „svůj“ punkový díl moravská režisérka Daniela Géblová, žena, jíž důvěru punkové subkultury pomohla získat na nesčetných koncertech a srazech v Praze její zběhlejší dcera. „Podstatnou větou ve filmu je: My jsme normální, ale svět kolem normální není, což si právě tento svět okolo nemyslí,“ říká režisérka.

O tom, co je a není normální, se dá přemýšlet i v pozoruhodné studii Jana Zajíčka o komunitě hackerů. Týká se žen stejně jako mužů, práce v ajťáckých doupatech stejně jako života venku. Věděli jste, že existují lidé se zálibou ve výletech k transformačním stanicím? A že čas netráví lámáním kódů, ale – v podstatě 24 hodin denně – pokusy, jak teoretické poznatky přetavit do praxe a poznat „na vlastní zkrat“ to, o čem se píše v odborných knihách? Zajíčkova sonda do Brmlabu, jednoho z pražských hackerspaců, je pro neangažovaného diváka něco jako Honzíkova cesta plná překvapení. „V jádru zájmu hackerů stojí vědomá a soustředěná cesta za poznáním, nebo možná jistý druh náboženství,“ komentuje svůj díl režisér.

Spolu s režisérkou punkového dokumentu i supervizorem celého projektu a autorem předlohy, dvoudílné knihy Kmeny Vladimirem 518, zdůrazňují, že jednou z nejtěžších věcí na přípravě projektu bylo získat si důvěru dané subkultury. „Postupně mi spolupráci odřekli čtyři hlavní hrdinové. Přijít do uzavřené skupiny s kamerou s logem České televize je zkrátka bariéra,“ vzpomíná Zajíček.

„Zjistili jsme navíc, že na území některých kmenů je nejlepší se vůbec nepohybovat,“ odpovídá Vladimir 518 na dotaz, jestli se podařilo zfilmovat všechny kapitoly, pro které se autoři rozhodli. „Ne každá scéna chce být exponovaná a pokud si svou komunitu chrání, není třeba to lámat přes koleno, což byl třeba příklad blackmetalistů. A například jeden kmen motorkářů se nechal slyšet, že když se film nepodaří k jejich obrazu, zpřeláme nám hnáty.“

Fotoreport: Kmeny ožily. Rappeři a trashmetalisti se ukázali v MeetFctory

Shlédnutým dílům zjevně pomohla takzvaná antropologická metoda zkoumání. Autoři měli k dispozici sedm natáčecích dnů, s nimiž mohli během deseti měsíců příprav naložit podle svého. Tabu byly ovšem archivní záběry i komentáře z pozadí, tak typické pro běžný dokument. „Chtěli jsme při natáčení navodit pocit, že to s těmi lidmi prožíváme,“ vysvětluje dramaturg projektu Ivo Bystřičan. „Všechny subkultury mutují. A já se těším, až se na tyhle dokumenty podívám třeba za deset let,“ dodává s odkazem na jejich organickou podobu Vladimir 518.